Kliknutím zvětšíte„Zaznamenávali jsme řeč v rámci frontální komunikace mezi učitelem a žáky, vyloučili jsme například hlasité předčítání, samostatnou či skupinovou práci v lavicích i komunikaci, která se netýkala probírané látky,“ popsala Deníku metodu práce svého týmu Klára Šeďová.
Vždy dva pozorovatelé měřili jednak délku žákovských vystoupení, jednak výskyt argumentace v jejich promluvách. K dispozici měli i vyplněné dotazníky, v nichž zjišťovali socioekonomické zázemí rodiny, známky na vysvědčení, akademické sebehodnocení či postoje k předmětu a k vyučujícímu.
Své pozorování pak porovnali s výsledky školáků v testech čtenářské gramotnosti připravených Českou školní inspekcí. „Žáci v našem vzorku v nich měli úspěšnost přibližně 44 procent. Z pozorování vyplývá, že ve sledovaných hodinách mluvili relativně málo – v průměru jeden žák hovořil během lekce 11 sekund a pronesl 0,5 promluvy s argumentací. Někteří ovšem zůstali zcela mlčenliví, u 46 žáků bylo naměřeno nula sekund,“ říká Šeďová.
Jak aktivizovat žáky?
A jaký je závěr? Více se naučí ti, kteří se nacházejí ve třídách, v nichž žáci obecně víc mluví. Mnohem silnější je individuální spojitost mezi promluvami konkrétního žáka a jeho výsledky.
„Čím více daný žák hovoří, tím více se naučí. Co se týče argumentace, souvislost na úrovni třídy mizí, na individuální úrovni ovšem platí,“ uvádí Šeďová. Pozoruhodným výsledkem zkoumání je, že přímá úměra mezi mluvením a výsledky platí pro všechny žáky bez ohledu na socioekonomické a vzdělanostní zázemí jejich rodin.
Výzkum má i zcela praktické dopady, neboť výzkumný tým na základě zjištěných skutečností zpracoval projekt pro učitele, který doporučuje, jak mají žáky aktivizovat. „Když změní své komunikační chování, okamžitě se ze strany dětí dostaví odezva. Jejich odpovědi se prodlouží, počet argumentů se zvyšuje,“ říká výzkumnice.
33
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
