Jako malá vyrůstala v rodině, kde se všichni věnovali ručním pracím. „Obě moje babičky i s maminkou pletly, šily a vyšívaly. Dokonce i dědeček pletl na stroji. Takže jsem i já zkoušela šít, prvně na panenky. V páté třídě jsem si sama upletla svetr s geometrickými vzory,“ vzpomíná Šárka Dvořáková na své dětství, které z velké části prožila v Dolních Domaslavicích.

„Měla jsem ráda výtvarku, i když velký talent jsem neměla. Líbila se mi představa, že by ze mě byla módní návrhářka nebo zlatnice, ale to jsem považovala za nereálné,“ směje se. Po střední škole vystudovala ekonomickou vysokou školu. Náplní jednoho z jejich zaměstnání bylo kontrolování projektů dotovaných Evropskou unií. „V podstatě šlo pouze o papírování. Ve volném čase jsem však dělala to, co mě bavilo,“ přibližuje.

Drátování se věnuje už několik let. Běžně dostupná bižuterie jí už nestačila a začala s výrobou svých vlastních šperků. „Potřebovala jsem něco svého, a tak jsem si nakoupila dráty. Drátování ve mně spustilo takovou lavinu, která se nedala zastavit,“ pobaveně vypráví. Časem si v Praze udělala rekvalifikaci na drátenici. „Chtěla jsem získat jakousi odbornost. Chtěla jsem vědět, co dělám, jak to mám dělat a proč to tak mám dělat,“ vysvětluje.

Své výrobky začala prodávat pod značkou Eshdé, jejíž název vychází z Šárčiných iniciál. „Vyráběla jsem toho tolik, že už mi i lidé z mého okolí říkali, že je to neúnosné a měla bych své šperky prodávat. A tak jsem si založila webovou stránku eshde.webnode.cz, kde představuji a nabízím své výrobky,“ popisuje Šárka. Pod jejíma rukama vznikají náušnice, náhrdelníky či náramky, ale také zápichy do květináčů, vázy nebo ovocné mísy a svícny. Ke své práci používá ocelové, žíhané a někdy i měděné dráty.

close Šárka Dvořáková vyrábí šperky i dekorace. Foto: archiv Šárky Dvořákové info Zdroj: Deník / VLP Externista zoom_in

Všude chodí s bločkem a tužkou, aby si mohla zapsat své nápady. „Inspiruji se vším, co vidím kolem sebe. Někdy to je nějaké spojení barev, jindy obrys něčeho, co jsem v dálce zahlédla,“ vysvětluje. Inspiraci čerpá i z reakcí lidí, které potkává na trzích a jarmarcích, jichž se zúčastňuje. „Na prodejních akcích získávám okamžitou zpětnou vazbu. I když si člověk nic nekoupí, ale třeba se mu jen něco líbí nebo se mu rozzáří oči. To, že moje práce, může někomu udělat radost, je nejvíc,“ míní Šárka.

Mimo drátování pracuje i s jinými technikami, jako je tepání nebo japonské kanzashi. „Jde o japonskou techniku vytváření květů z lístků, které vyrábím ze stuhy. Nejdříve se tedy zataví stuhy, aby se z nich daly vytvarovat potřebné lístečky na květy. Z výsledných květů dělám ozdoby do vlasů,“ říká.

Kromě samotné výroby vede i kurzy drátování. „Kdysi hledali do knihovny někoho, kdo by dělal takové kurzy. Dnes už je pořádám několikrát do měsíce. Moje sestra často říká, že jsem napůl učitelka,“ usmívá se.

Ve svém bytě má pracovnu, kde tvoří všechny kousky. „Je to pro mě jednodušší. Můžu tak skloubit rodinu s prací. Časem by se mi líbilo mít svůj vlastní obchůdek i s dílnou, kde bych pořádala kurzy,“ přeje si.

Tereza Liczmanová