Ačkoli je vystudovaná učitelka prvního stupně, do školy nikdy nenastoupila. Zabývala se dalším vzděláváním pedagogů nebo řídila rodinnou firmu vyrábějící důlní vzduchotechniku. „Vše, co jsem kdy dělala, mě bavilo a dělala jsem to na maximum. Například jsem během první krize, která v dolech propukla asi před osmi lety, nějakým způsobem částečně dokázala přeměnit naši klientelu a prodávali jsme důlní vzduchovody v barevném provedení jako agility tunely pro psy,“ směje se Petra Morysová při vzpomínce na své bývalé zaměstnání.

V té době zodpovídala za patnáct zaměstnanců a byla v neustálém stresu. Její manžel pracoval v korporátu, kde na něj byly také kladeny vysoké nároky. „Přemýšleli jsme, co budeme dělat, abychom odbourali stres z práce. Rozhodně jsme nechtěli užívat nějaké prášky na uklidnění,“ vysvětluje Petra. A tak společně s manželem začali navštěvovat lekce jógy. „Zjistili jsme, že nám prospívá nejen po fyzické, ale i po psychické stránce. Během cvičení jsme mysleli jen na pohyb, který byl pro nás ze začátku nesmírně složitý,“ vzpomíná.

Na lekce chodili i čtyřikrát týdně. „Někdy jsme nemohli spát, i když jsme byli k smrti unaveni. Na cvičení jsme přicházeli s pocitem, že se nám z toho všeho tlaku rozskočí hlava. Časem jsme zjistili, že po lekci jsme měli hlavu jako propláchnutou. A večer jsme mohli zase pracovat, ale tentokrát už uvolnění,“ říká.

Z nevytopených prostor do vlastního

Cvičení manželům sice pomáhalo, ale nebyli úplně spokojeni s prostory, kde se lekce konaly. „Vždy jsme byli v tělocvičně některé ze škol. V zimě se v nich už odpoledne netopí, takže jsme se všichni klepali. To byl jeden z důvodů, proč jsme s manželem začali uvažovat o provozování jógového studia. Chtěli jsme si vytvořit nějaký hezký prostor, kde bychom se mohli cvičit. Koupě domu pod věží byla naše první investice,“ vypráví Petra.

Dům Pod Věží se nachází v historickém jádru Frýdku. Kdysi v něm byla střední zdravotnická škola, pak se z něj měl stát hotel, ale nakonec ho koupili manželé Morysovi. „Hledali jsme něco v historické části města. Oslovený realitní makléř nám nabídl dům u kostela sv. Jana Křtitele blízko zámeckého náměstí. Večer nás vzal do podkroví, odkud je krásně vidět osvětlená věž kostela. V té chvíli jsme věděli, že jsme na správném místě,“ popisuje.

Dva roky na to, po náročné rekonstrukci si otevřeli studio. Petřin manžel se stále věnuje práci stavaře, ale Petra místo otcovy rodinné firmy vede studio a lekce jógy. „Jóga je styl života. Promítá se do toho, jak žiju, jak se chovám k sobě a ke svému okolí. I jóga má svá pravidla, která se snažím aplikovat v běžném životě, abych se ze všeho nezbláznila. Samozřejmě, že i já neustále chybuji, jsem netrpělivá, výbušná, ale teď už s tím nějak dokážu pracovat. Necvičím každé ráno nebo večer. Nejsem asketa, chci si užívat života. Je něco jiného, když jste jogín a nemáte rodinu, ale já tohle aplikuju do běžného života,“ tvrdí Petra.

Podle ní při cvičení každý pozná o něco lépe nejen své tělo, ale i duši. „Už jen během soustředění se na svůj nádech a výdech, se lépe poznáváte. Zavřete oči a jste chviličku jen sama se sebou. Jóga je také o rituálech. I když vás něco rozhodí, ať už šťastná nebo smutná událost, tak vás zavedené rituály drží v určitém rytmu, které vám nedovolí úplně spadnout na zem nebo vzlétnout,“ dodává.

Tereza Liczmanová