Kliknutím zvětšíteMěsto Kovno (jde o starší český název, dnes se toto město nazývá česky Kaunas, pozn. red.) se nachází ve střední Litvě na soutoku hlavních litevských řek Neris a Němen. Od roku 1920 do roku 1939 představovalo litevskou metropoli a největší litevské město, v němž žilo asi 32 tisíc židovských obyvatel, tvořících zhruba čtvrtinu celkové populace města.
Židé v Kovně se zabývali řemesly a obchodem, kromě toho to bylo hlavní centrum tehdejší židovské vzdělanosti a kultury v Litvě. Ve městě fungovalo téměř 100 židovských organizací, stálo v něm 40 židovských synagog, nacházely se v něm desítky židovských podniků a mělo také svou síť jidiš a hebrejských škol. Bylo rovněž důležitým centrem litevského sionistického hnutí.
Sověti obsazují Pobaltí
Dne 14. června 1940, tedy právě v den, kdy německý Wehrmacht předváděl svůj arogantní vítězný pochod pokořenou Paříží, se snesla pohroma i na pobaltské státy, tedy na Litvu, Estonsko a Lotyšsko. Jejím původcem však nebylo ještě hitlerovské Německo, ale Stalinův Sovětský svaz, který se na základě sovětsko-německé smlouvy ze srpna předcházejícího roku (známého paktu Molotov-Ribbentrop) rozhodl pro okupaci Pobaltí.
Pobaltské státy neměly šanci této invazi vzdorovat. Sověti vrhli do své vojenské operace více než půl milionu vojáků, na pět tisíc tanků, více než sedm tisíc děl a minometů, kolem 30 bombardovacích a 15 stíhacích leteckých pluků a kolem 30 tisíc aut. Do týdne bylo po všem a všechny tři státy byly obsazeny sovětskou Rudou armádou.
Vpád sovětských okupantů s sebou přinesl také hromadné zatýkání občanů okupovaných oblastí, konfiskaci statků a likvidaci většiny kulturních a náboženských institucí. Tisíce Litevců včetně mnoha Židů byly poslány do sibiřských gulagů, židovské společenské organizace zmizely doslova přes noc. Mnoha Židům i Litevcům Sověti sebrali veškerý majetek.
Jak už to bývá, je-li okupací jedné země postiženo více etnik či národů v této zemi žijících, začali se Litevci a Židé obracet také proti sobě navzájem. Litevská aktivistická fronta, založená v Berlíně nacionalistickými litevskými emigranty, začala do Litvy tajně pašovat antisemitskou literaturu a tiskoviny, které obviňovaly Židy z toho, že sovětskou okupaci zavinili. Zasetá nenávist měla brzy vzklíčit.
Sovětské okupanty střídají němečtí
Protižidovské pogromy v Kovně naplno propukly po německé invazi do Sovětského svazu, k níž došlo 22. června 1941. Sovětské jednotky se vzápětí po tomto útoku z města stáhly a na Židy začal útočit protikomunisticky a proněmecky rozvášněný dav, který je vinil ze všech útrap, jež museli Litevci pod rok trvající sovětskou okupací snášet.
Neminul den, aby Židé v Kovně nečelili násilí. K jejich pouličnímu vraždění docházelo zejména v tradiční židovské čvrti. Otřesné scény se děly například v Jurbarkově a Krisciukaiciově ulici, kde litevští nacionalisté, podněcovaní a krytí německými okupačními vojáky, povraždili stovky Židů. Další desítky Židů odvlekli násilníci do starých městských garáží, kde je ubíjeli k smrti.
Začátkem července 1941 se pak vraždění Židů posunulo s příchodem esesáckých jednotek Einsatzgruppen, určených k provádění holokaustu na východní frontě, na "kvalitativně jinou úroveň". Esesáci spolu s pomocnými jednotkami litevské policie zahájili systematické židovské masakry, k jejichž provádění si vybrali systém městského opevnění.
Kovno bylo totiž podobně jako jiná litevská města obehnáno sítí obranných pevností, která vznikla ještě za časů ruské carské říše koncem 19. století. Hlavním místem masakru Židů se stala zejména tzv. Pevnost IX (Pevnost devět), kromě ní se však vraždilo také v Pevnostech IV a VII.
Podle hlášení, které posílal do Berlína SS-Brigadeführer Franz Walter Stahlecker, velitel esesácké skupiny Einsatzgruppe A, která působila v pobaltském regionu, bylo za méně než jeden týden německé okupace zavražděno v Kovně 3800 Židů a dalších 1200 bylo povražděno v odlehlých oblastech kolem města. V zimě téhož roku Stahlecker do Berlína nahlásil, že Einsatzgruppe A vyvraždila v Pobaltí celkem asi 249 420 Židů.
Ve městě vzniká ghetto
Brzy po okupaci celé oblasti zřídili představitelé německé moci v Kovně civilní správu pro místní okres, která podléhala veliteli města generálmajorovi Hansi Kramerovi. Pod jeho záštitou soustředili němečtí okupační úředníci v červenci a srpnu 1941 zbývající Židy v počtu asi 35 tisíc lidí do ghetta zřízeného v čtvrti Slobodka. Byla to kolonie malých, primitivních domků bez tekoucí vody. Ghetto bylo oficiálně uzavřeno 15. srpna 1941.
Podle vzoru, který si už Němci vyzkoušeli a zavedli v okupovaném Polsku, bylo kovenské ghetto určeno ze začátku především k tomu, aby zajistilo Němcům levnou pracovní sílu pro jejich válečnou výrobu.
Židé z kovenského ghetta tak byli posíláni zejména na výstavbu vojenské letecké základny ve čtvrti Aleksotas v jižní části Kovna, která měla sloužit německé skupině armád Sever.
Ti obyvatelé ghetta, kteří neměli dost sil na to, aby mohli pracovat na stavbě této základny - tedy zejména ženy, děti a staří lidé -, pracovali v dílnách, které jim přímo v ghettu vytvořila Židovská rada. Tyto dílny zaměstnávaly koncem léta 1941 téměř 6500 lidí. Rada doufala, že když se budou všichni obyvatelé ghetta podílet nějakým způsobem na německé válečné produkci, uchrání je to vyvraždění. Bohužel, již brzy se mělo ukázat, že tato naděje byla lichá.
Masová vražda
Po uzavření ghetta je okupanti rozdělili na dvě části, označované jako "malé" a "velké" ghetto a obehnané ostnatým drátem. Každé z obou ghett bylo přeplněné, na jednoho člověka v něm připadaly méně než dva metry čtvereční plochy, a i tuto velikost se Němci snažili neustále snížit.
V říjnu 1941 pak přišlo to, čemu si nacisté navykli říkat "konečné řešení". Dne 4. října zničili Němci ve spolupráci s litevskou policií "malé ghetto" a v Pevnosti IX povraždili téměř všechny jeho obyvatele.
Přibližně o tři týdny později, v úterý 28. října 1941, provedl velitel kovenského gestapa, SS-Rottenführer Helmut Rauca selekci i ve velkém ghettu. Všechny zbývající Židy nechal nastoupit na centrálním náměstí ghetta, a pak z nich vybral 9200 mužů, žen i dětí, představujících až třetinu všech obyvatel ghetta, kteří podle jeho soudu nebyli schopni práce.
Všichni byli opět odvedeni po skupinách do Pevnosti IX, kde už na ně čekala popravčí četa ve složení osmi až deseti mužů Einsatzkommanda 3 a spolu s ní Sonderkommando pod velením SS-Obersturmführera Joachima Hamanna. Během jednoho jediného dne zemřelo v této pevnosti 2007 židovských mužů, 2920 žen a 4273 dětí. Mrtví byli pohřbeni do předem vykopaných jam v různých zákoutích pevnosti.
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
