Můžete srovnat historický vývoj nejznámějších náměstí ve Frýdku a v Místku?   

Obě náměstí – Zámecké ve Frýdku a Svobody v Místku – vznikla přibližně ve stejné době, frýdecké náměstí v první třetině 14. století a místecké náměstí na začátku 15. století. Obě města i obě náměstí mají také podobné osudy – odehrávaly se zde výroční jarmarky i týdenní trhy, procházela jimi procesí poutníků ve výroční svátky patronů městských kostelů. Svoje umění předváděli místní hasiči, o státních svátcích se konala přehlídka frýdecké a místecké vojenské posádky a bohužel, v době nesvobody, na nich defilovali vojáci okupačních armád.

Jaké nejvýznamnější události se na náměstích ve městě odehrály?

V neděli 3. listopadu 1918 se na frýdeckém náměstí konal veliký manifestační tábor za účasti 40 000 lidí z řady těšínských a moravských okresů na oslavu vzniku Československé republiky. Rok po 2. světové válce, 18. 7. 1946, na tehdejším Masarykově náměstí, dnešním Zámeckém náměstí ve Frýdku, slavnostně přivítali prezidenta Edvarda Beneše a ministra obrany, armádního generála Ludvíka Svobodu. V listopadu 1989 se na náměstí Svobody v Místku konala velká demonstrace obyvatel a 3. ledna 1990 občané na tomto náměstí přivítali prezidenta republiky Václava Havla.

Podoba náměstí se s moderní dobou mění. Nejsou ale někde změny až příliš překotné?

Po takzvané socialistické přestavbě nám v centru Frýdku a Místku prakticky zůstala jenom náměstí. Jejich obnova neprobíhala vždy jednoznačně pozitivně, například ve Frýdku při opravě velmi utrpěl takzvaný Wolfínský palác, dnešní restaurace U erbu, v Místku se mi vůbec nelíbí nový komerční objekt v rohu náměstí, který vyrostl na místě zbořené takzvané Pralinky – za první republiky tam byla cukrárna paní Terezie Ranové.

Které náměstí máte vy osobně nejraději?

Jako rodilý Frýdečák mám nejradši frýdecké Zámecké náměstí – už jednatřicet let tudy chodím denně až čtyřikrát – do práce, na oběd, zpátky do muzea a odpoledne zase domů a někdy i navečer na špacír kolem náměstí. Za tu dobu, co tudy chodím, se náměstí hodně změnilo, a to mě moc těší, že k lepšímu. Jenom mě mrzí, že jsem nezažil dobu, kdy zde byl jeden malý krámek vedle druhého. Určitě bych zašel do prodejny pana Josefa Orla prohlédnout si pěkné místní pohlednice, zašel bych se také podívat na starou frýdeckou radnici, než ji koupila a zbořila firma Baťa. A na kávu bych se stavil k Batoňům do cukrárny a pak bych si koupil výtečné pečivo v parní pekárně Ferdinanda Kornfelda.  

Poznámka Tomáše Machálka

Náměstí mívají své kouzlo

Náměstí ve městě je svým způsobem centrem. Lidé na náměstí chodí, aby navštívili starobylé obchůdky, které mají svůj půvab. Tedy v případě, pokud tam nejsou hadry z východních zemí, což moc lákavé není. K náměstím neodmyslitelně patří i kavárny, trhy a podobně. Ještě před revolucí v roce 1989 byl tehdejším režimem nastolen trend, že staré budovy musí nahradit nové – moderní. Některá města tak přišla o romantická zákoutí, kde například chlapci loudili na dívkách hubičku. Příkladem může být i Frýdek-Místek, kde centrum města protíná hlavní tah z Nového Jičína na Český Těšín. Staré domy musely ustoupit tehdejšímu trendu a ve městě tak zůstaly jen zbytky staré zástavby. Samozřejmě nejsem zastáncem toho, aby se staré věci nebouraly, ale v centrech měst se mi stará architektura zamlouvá. Navíc je to i lákadlo pro turisty. Ty přece nepotkáte na panelovém sídlišti, jak obdivují panelové domy. Potkáte je v historických částech, kde se procházejí, navštěvují muzea zámky a podobně. Navíc před zmíněnou revolucí náměstí chátraly, dosluhující domy se opravovaly necitlivě, místo dlažby se rád používal asfalt. Doba se změnila a na centrech měst to je poznat. Každé město se snaží, aby náměstí bylo chloubou a cílem nejen turistů, ale i místních lidí. Potom se člověk nemůže divit starším chlapům, když si v červnu sednou na náměstí na lavičku, povídají si a koukají po slečnách v krátkých sukýnkách. A když k tomu svítí pěkně sluníčko, určitě lepší, než se doma hádat s manželkou. Avšak je jasné, že na chátrajících náměstích by tito chlapi neseděli, nelákalo by je to. Navíc by tam možná ani nebyly lavičky. Tak si važme architektury našich předků a udržujme je pro další generace. Ruku na srdce, panelové sídliště je určitě nezaujme.