Při mnoha zásazích spolupracují profesionální hasiči s dobrovolnými jednotkami. Jak tuto spolupráci hodnotíte?
Velmi pozitivně. Jsou účinnou pomocí a v poslední době mají stále kvalitnější vybavení i odbornou znalost a zdatnost. V našem kraji je spolupráce profesionálních a dobrovolných hasičů na nadstandardní úrovni. Obvyklé je, že v mnoha dobrovolných jednotkách slouží profesionální hasiči, kterým skončila směna u Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje (HZS MSK). Počty jednotek HZS MSK jsou logicky omezené, v kraji máme dvaadvacet stanic, jednotky dobrovolných hasičů jsou téměř v každé obci. Zvláště v hůře dostupných lokalitách bývají dobrovolné jednotky na místě požáru a dalších událostí první. Pomáháme dobrovolným hasičům s technikou, školeními, kurzy pro velitele, řidiče, se zápůjčkami techniky. Dobrý je i například vzájemný vztah hasičů a vedení kraje, hasičů a radnic velkých měst.

Musejí dobrovolní hasiči také pravidelně podstupovat nějaké fyzické a psychické testy, jako tomu je u profesionálních hasičů?
Nemusejí. Musí „jen" jednou ročně absolvovat preventivní zdravotní prohlídku u obvodního lékaře.

Čím jste chtěl být, když jste byl mladý? Už tehdy jste inklinoval k hasičům?
V dětství jsem byl několik let mladým hasičem, což znamenalo především praktickou přípravu formou hasičských soutěží a tréninků na ně. Pak se mi zhoršil zrak, takže o nějaké profesionalizaci jsem vůbec neuvažoval. Po studiích jsem tedy začal jako novinář v Brně a Ostravě. V České tiskové kanceláři jsem měl na starosti i problematiku hasičů a dalších složek integrovaného záchranného systému.

Co práce tiskového mluvčího hasičů vše obnáší?
Tady mohu velmi dobře skloubit hasičské zkušenosti s prací novináře, předkládat užitečnou hasičskou práci veřejnosti. Dokážu si celkem dobře představit celou mašinerii kolem informování veřejnosti médii – ať už jdou informace ven přes internet, noviny, rádia či televize. Tiskové zprávy, fotografie a v poslední době i videa ze zásahů, cvičení a z dalších činností hasičů podle mě nemají sloužit jen k „prostému" informování veřejnosti, že se něco závažného stalo, ale také působit preventivně – upozorňovat, varovat. Vždyť tak často slýchávám větu: „Mně se to nemůže stát." Až do prvního požáru či střetu s druhým autem. Mluvčímu nekončí pracovní doba nikdy, protože mimořádné události se stávají čtyřiadvacet hodin denně. S novináři mám, alespoň doufám, dobré kolegiální vztahy. Se svým zástupcem se střídáme tak, aby každý den v roce byl médiím nejméně jeden z nás dvou k dispozici. I o víkendech a svátcích. To nepříjemné události také nespí.