Třinec –„Střídáme buď ovocnou, nebo květinovou. Ale letos byl strašně chudý rok, ovoce se moc neurodilo. Tak jsme k tomu přidali i květiny. Je to výjimečná záležitost,“ pravil Vladislav Kajfosz, místopředseda místní organizace ČZS. Ta má přesně sedmdesát členů.

Tradičními aranžéry výstav jsou bratři Josef a Jan Polákovi. Letos byl mottem expozice větrný mlýn. Jeho výroba bratrům zabrala celkem dvanáct hodin.

„Nápady zdědili po svém otci. Pro ně je to koníček a hračka. Oni jsou poklad naší organizace, bez nich by to ty návštěvníky na výstavy nepřitahovalo,“ pochválil aranžéry osmasedmdesátiletý Emil Samiec. „Snažíme se, aby tu lidé viděli pořád něco nového. Je to důležité i proto, abychom přitáhli mladé lidi. To je náš cíl,“ shrnul Josef Polák.

Přitom v posledních letech se návštěvníci procházeli například kolem vodního mlýnu, studny, či čajovny. „Laťka je nastavená vysoko, lidé jsou pořád zvědaví na nějaké překvapení,“ pravil s úsměvem druhý z aranžérů.

Na víkendovou výstavu přijel i Čestmír Jež z frýdecko-místeckého územního sdružení ČZS. „V Neborech je vždy na co se podívat, jsou tady vynikající nápady. Se svým aranžmá se pravidelně zúčastňují krajské výstavy na Černé louce v Ostravě,“ konstatoval Čestmír Jež. „Pokaždé mě něčím pozitivně překvapí,“ dodal. Připomněl, že za letošní neúrodou ovoce je počasí. „Jak rostly ovocné stromy, tak pršelo. Včely nevyletěly a k opylení stromů došlo jen výjimečně,“ naznačil.

Vladislav Kajfosz uvedl, že naopak pro zeleninu to byl velice příznivý rok, a tak na výstavě převažovala. Rovněž on míní, že získat nové tváře do neborovské organizace je důležité.

„Těch mladých je minimálně. Kupodivu v posledních letech se nám podařilo nějakého toho mladého člena mezi sebe přilákat. Předtím bylo deset patnáct let, co tu nepřišla ani mladá noha,“ řekl doslova.

Středisko zahrádkářů prošlo před pěti lety opravou, přičemž jeho prostory se rozšířily. „Na rekonstrukci budovy zahrádkáři bezplatně odpracovali tři tisíce hodin,“ zdůraznil Emil Samiec. Návštěvníci, kterých bývá běžně pět set i víc, si o víkendu vybírali z bohatého občerstvení a nechyběla nabídka domácí kuchyně.

„Návštěvníků přibývá. Sice ne každoročně, ale dlouhodobě ano, to můžeme říct s jistotou. Po revoluci byl dost propad, ale postupem času se lidem otevřely oči,“ míní Kajfosz.

Neborovská organizace ČZS má na Třinecku velice silné postavení. Podobně je na tom například Vendryně či Nýdek.