Po dvacet let se toto zařízení rodinného typu úspěšně snaží nabízet svým klientům nejen maximální možnou nezávislost v osobním životě, ale především je nápomocno v integraci do společnosti ostatních spoluobčanů.

Celou slavnostní akci zahájila přednesem básně Jardy Štveráka básnířka a spisovatelka Olga Tlučková. Následoval bohatý kulturní program, který se šarmem a lehkostí moderoval Zdeněk Pavlíček, herec Loutkového divadla Ostrava.

„Program jsme připravili v úzké spolupráci s operou Národního divadla moravskoslezského a baletem pod vedením pana Igora Vejsady, Múzické školy z Ostravy a Základní umělecké školy Leoše Janáčka z Frýdlantu,“ zmínil hned v úvodní řeči Günter Kuboň, ředitel Školy života. Na pódiu se tak se svými vystoupeními vystřídali děti, žáci, studenti, umělci, klienti stacionářů a další hosté.

„Program se mi moc líbí, jsem maximálně spokojená. Mám tady spoustu kamarádek a kamarádů, prostě bezva parta. Už celý týden trénujeme a zkoušíme tance, které jsme zde předvedli a ještě předvedeme,“ řekla s úsměvem Míša ze Školy života, která na sebe prozradila, že raději tancuje, než zpívá. „Zpívat nemohu, protože mám velikou trému,“ dodala.

Přes třicet vstupů – tanců, zpěvů, baletu, představení bylo náležitě diváky odměněno potleskem a celá atmosféra se nesla v přátelském duchu.

„Již deset let se Školou života intenzivně spolupracujeme a nikdy jsme se za to nestyděli. Ba naopak. Jsme si vědomi toho, že tito lidé potřebují okolo sebe normální prostředí a především ty, kteří s nimi mohou naprosto přirozeně komunikovat. My chodíme na jejich akce a oni zase na naše,“ řekl Josef Pělucha, ředitel Střední školy strojírenské a dopravní ve Frýdku-Místku. Poznamenal, že to byla právě na jejich škola, kde se začaly konat první večírky a společenské plesy s lidmi mentálně postiženými.

Až z Břidličné se přijel inspirovat Štěpán Kovář. „Jsem tady, abych viděl, jak to tady ve Frýdku-Místku pan Günter Kuboň a jeho lidé dělají. Pocházím z Bruntálska, kde máme podobné sdružení. Jedná se prostě o takovou výměnu zkušeností.“

„Žádný zákon, žádná sebelépe zpracovaná dokumentace nemůže nikomu z našich uživatelů navrátit zrak, ubrat 21. chromozom, naučit číst a psát, mluvit či chodit a neudělá ani z autistických dětí génie. Toho jsme si vědomi, stejně jako toho, že můžeme tyto děti udělat alespoň šťastnými. A klienti denního stacionáře Školy života šťastní jsou,“ prohlásil Günter Kuboň, jehož přáním je, aby jednou všechny příjezdové cesty ve Frýdku –Místku byly označeny billboardem – Vítá vás město Frýdek-Místek, město bez bariér!

„Pan Günter je šťastný muž a perfektní ředitel,“ prohlásila o něm nakonec jedna z klientek stacionáře.