„O stávce jsem věděl, a tak jsem šel rovnou na autobus,“ pravil student střední zemědělské školy. Z nádraží však musel jít pěšky až na okraj Místku. „Je to časové zdržení, protože jsem nestihl spoj, který jede z autobusového stanoviště asi v 7.40,“ vysvětlil Pinkas.

„Chtěl jsem jet do školy vlakem, ale musel jsem si zajistit dopravu nějak jinak. Přivezl mě strýc,“ uvedl ve vestibulu železniční stanice další student, osmnáctiletý Pavel, jenž pro změnu navštěvuje frýdecko-místeckou průmyslovku. „Je to určitě znevýhodnění lidí, kteří používají vlak jako většinový dopravní prostředek. Moc nevím, za co stávkují. Nemohu říct, že s nimi soucítím, ale ani je neodsuzuji. Prostě je stávka,“ prohlásil.

Pokladní Deníku řekla, že kolem půl páté ráno se na vlak vypravilo několik lidí. „Přišli, zeptali se, spokojili se s informací, odešli,“ shrnula žena za přepážkou. „Byli to jednotlivci,“ dodala. S žádnou ostrou reakcí se prý nesetkala.

Jinak než obvykle cestovala z Frýdku-Místku do Ostravy dvacetiletá Karolína Popelářová. A moc jí to nepotěšilo. „Běžně jezdím vlakem, místo něj musím jet autobusem. Je to časové zdržení, komplikace, ale jde spíš o to, jestli autobusy nebudou plné. Na vlak mám měsíčník, takže mě to stojí i peníze navíc,“ konstatovala v podchodu při cestě na AS. Na otázku, zda stávku podporuje, odpověděla: „Já nevím. Asi ne. Je to takové sporné.“

Ve stejnou dobu podchodem procházela devětapadesátiletá Šárka Kuchařová. Té se naopak akce odborářů nijak nedotkla. „Ne, ne, já chodím všude pěšky,“ prohodila. Podobně na to byla i další oslovená žena. S tím rozdílem, že stávku pocítil její syn. „Říkal mi, že cestou z Ostravy do Frýdku-Místku čekal přes hodinu, než se mu podařilo něco „ulovit“. Jel nakonec autobusem.“

Dvaašedesátiletá žena, která měla v liduprázdné železniční stanici na starosti obsluhu WC, si prohlížela čtvrteční bulvární noviny. „Tady čtu, že sedmdesát procent lidí s tím souhlasí. Jsem tu od půl šesté a nikoho jsem tu neviděla. Všichni ví, co se děje, pořád je to tu prázdné, žádný kravál. To by jedině debil nepochopil,“ řekla na dotaz, zda se přeci jen na peróně neobjevil nějaký neinformovaný cestující. Ani cestou do práce nic mimořádného nezaznamenala. „Ráno jsem jela normálně autobusem, byl tam stejný počet lidí jako obvykle. Ženy, které dělají v obchodě,“ naznačila.

Ve vestibulu stanice studoval jízdní řád 37letý muž, který nechtěl říct své jméno. „Já jim na to můžu sr.., ať si stávkují třeba celý rok. Mám se jak do práce dostat, třeba na kole. I kdybych měl jít pěšky,“ prohlásil. Podle něj jsou podobné akce k ničemu. „Jezdili jsme stávkovat do Prahy, i když kvůli něčemu jinému, a stejně to nepomohlo. Nic se nevyřešilo,“ řekl.

Taxikáři před frýdecko-místeckou železniční stanicí tvrdili, že stávkují také. „Nejsme odboráři, ale my to podporujeme a nikoho nevozíme. To už je vrchol, co se tady děje. Stejně to dopadne tak, že jim zapálíme ten parlament. Je nás pět a jeden stávkokaz, co se snaží jezdit,“ prohlásil jeden z nich. Druhý pouze řekl: „Tady v republice se to všechno v pi.. obrací.“ Údajný stávkokaz ale jejich slova popřel. „To si dělají srandu. Oni od rána nevyjeli, protože je nikdo nechce,“ reagoval.

Běžný den prožívala uklízečka, která vestibul stávka nestávka poctivě vytírala. „Mám z vás radost, opravdu. Cestující tady nejsou – a jenom vy mi tady šlapete,“ řekla Deníku.