S jakými sporty jste jako malá začínala?
Již na základní škole jsem měla skvělou učitelku tělocviku. Byla to „sporťačka“, která mě motivovala natolik, že jsem začala běhat tratě na 800 a 1 500 metrů.

Stalo se pro vás cvičení závislostí?
Ano, mohu říct, že na cvičení v posilovně jsem opravdu závislá.

Baví vás také sport v přírodě?
Venku moc nesportuji, občas si však zajdu se synem zakopat do míče, zahrát badminton a podobně. Ale dříve, než se objevily zdravotní problémy, jezdila jsem se kondičně na horském kole.

Na co jste nejvíc pyšná, co vám dalo nejvíc práce a co vás stálo nejvíc úsilí?
Jako matka jsem především pyšná na své dvě děti. V profesním životě pak na to, když jsou lidé se mnou a mou prací spokojeni. To pak velmi hřeje u srdíčka. A co mě stojí nejvíce úsilí? Snad jen to, když občas bývám v závěrečné fázi přípravy na soutěže – strava, kdy jíte jen vařené kuřecí maso, to vás pak i hlad přejde. No a nakonec samotné odvodnění.

Prozradíte něco více o vašem umístění na mistrovství Evropy v naturálním fitness?
Vzhledem k tomu, že soutěže nejsou mou prioritou, tak snad jen zmíním, že toto mistrovství se konalo v Karlových Varech. Výsledkem jsem byla mile překvapena a spokojena.

V čem se liší naturální fitness od běžného, jak jej známe my laici?
V podstatě jen v tom, že naturálové mají přísný zákaz použití anabolik a zakázaných látek podporující svalový nárůst. Kdykoliv může přijít dopingová kontrola, dokonce i mimo soutěž. Pokuty pak bývají velmi vysoké. Naturální fitness je vlastně životní styl, kdy se člověk udržuje v kondici a vysportované tělo je výsledkem těžké dřiny (ale příjemné) v posilovně. K tomu dodržuje správnou stravu jen s běžně dostupnými doplňky výživy.

Jste osobní trenérkou. Co bylo tím hlavním impulzem?
V mých počátcích jsem se v posilovně jen tak oťukávala. Tenkrát mi nikdo pořádně neradil, u nás na Moravě bylo snad jen mizivé procento trenérů. A jak jsem se stala trenérkou? Mým impulzem byli lidé, kteří za mnou chodili s prosbou o rady a říkali, že je motivuji, když mě vidí v tréninku. To hrozně potěší. Najednou jsem zjistila, že je to ono, co by mě bavilo – pomáhat lidem, kteří se rozhodli něco se sebou udělat, ale neví jak na to.

V čem tkví největší zodpovědnost takové práce?
Je to především o tom, aby trenér klientovi spíš neublížil a nepřivodil mu zdravotní problémy.

Co vás na práci nejvíce těší? A co je na nejtěžší?
Nejvíce mě těší, když klienty naučím, aby do posilovny chodili, protože chtějí a ne že musejí. Prostě, aby se přijali takoví, jací jsou. Nejtěžší je lidi přesvědčit, ať to nevzdávají. Posilování a kondiční fitness se dá dělat v každém věku. Lze u něj předejít bolestem zad a špatnému držení těla.

Přistihnete se občas, že si někoho náhodně prohlížíte, jak je na tom se svým svalstvem?
Určitě ne. Na lidi se dívám, co mají především uvnitř sebe, ne kolik mají svalové hmoty. Ale samozřejmě se pokochám, když vidím zdravě vysportované tělo.

Co vás přivedlo do Frýdku-Místku, případně do místeckého fitcentra B–Fit?
Před sedmi lety jsem se přihlásila na konkurz do nově otevřeného fitnessu. A přijali mě. Do nynějšího centra jsem se dostala při hledání práce. Působím zde na dohodu a v hledání zaměstnání tedy stále pokračuji. Dnes je těžké jej najít, zvlášť, když máte děti.

Jak odpočíváte a jakým způsobem se nejlépe odreagujete od starostí?
Dříve jsem pasivně odpočívat neuměla. Až nezdravě jsem sportovala a vlastně můj odpočinek byl při sportu. Vše jsem se naučila až s přibývajícím věkem. Pro tělo to je velice důležité. Dnes si napustím vanu horké vody s voňavými oleji nebo soli a zapálím svíčky. Relaxuji spánkem, meditacemi při meditační hudbě a také, když mohu, tak se v létě „vyplácnu“ na deku a čerpám energii ze sluníčka. A hlavně na nic nemyslím.

Má podle vás smysl pořídit si domů například rotoped? Není to často jen věšák na oblečení?
Tak smysl to určitě má. Ušetří čas v posilovně, kde se naopak můžete zaměřit na posilovací část. Ale to záleží na lidech. Mnohé víc motivuje návštěva fitnessu, kde si více odpočinou, zapomenou na starosti a domů se pak vracejí s úsměvem a spokojení, byť tělu dali zabrat.

Jak se stavíte k potravinovými doplňky pro sportovce?
S doplňky stravy zkušenosti mám. Určitě by s nimi neměli lidé začínat hned, důležité je si první vytvořit správné stravovací návyky a návyk na sportovní zátěž. Doporučuji je až po nějakém roce. Také záleží na cílech klienta. Určitě nezbytné jsou však minerály a vitamíny.

Poradíte nám, jak se dostat do formy a jak se chovat, aby se všem žilo lépe?
Nejdříve je nutné si srovnat ve své mysli, co všechno chceme změnit. Důležité je si vše naplánovat a promyslet, kolik času jsme ochotni do sportu vložit. Neříkat si – já musím, ale já chci, věřit si a jít za svým cílem. A aby se nám všem žilo lépe, je třeba se naučit nejprve milovat sami sebe, odpustit sobě i lidem, kteří nám ublížili, nepovyšovat se nad ostatními, nezávidět, ale naopak přát druhým s opravdovou láskou. Měli bychom se na sebe mnohem více usmívat a být k sobě přátelští.