Autorem všech vystavených rukodělných prací byl Miloslav Chytil.Ve svém dobovém kostýmu nahříval měděné drátky, aby je pak později umně rozklepal a dal tak vzniknout dalším ze svých šperků. Návštěvníci, postávající kolem, jeho práci se zvědavostí přihlíželi.

„Živím se tímhle už druhým rokem a to nejsem vyučený kovář. Naučil jsem se to díky jednomu z mých kamarádů v době, když jsem byl na mateřské dovolené. Postupně se to stalo mou živností,“ reagoval zručný muž na naše zvědavé otázky. „Nejlepší na tom je ta svoboda Člověk není závislý na nikom jiném, jenom na sobě. To, co udělám musím také prodat. Je to o soběstačnosti,“ doplnil Chytil.

K pultu přistupuje mladý pár a po chvíli vybírání odchází dívka s litým přívěškem na kožené šňůrce.

„Lité šperky sám nevyrábím, je to jiná technologie. Jsou do stříbrna, je to zase zcela něco jiného. Vypadají prostě jinak, než moje měděné a mosazné šperky. Ale mám je zde, neboť ne všichni mají vztah ke kované technologii a byla by škoda přijít o zákazníka. Někdo si vybere z toho, jiný zase z toho,“ vysvětlil s úsměvem tepec, který tímto způsobem snaží svůj sortiment rozšiřovat.

Zaujala mě opravdu krásná mince, kterou obracím v ruce.

„To je Pražský groš. Musela se udělat raznice do které se za tepla hodí mosaz. Jednou ranou kladivem se mince vyrazí,“ popsal Chytil. Inspiraci pro svou práci nechává volný průchod, jak sám tvrdí – má to tak nějak v hlavě. „Samozřejmě, co člověk vidí, tak ho i ovlivňuje. Ale není to, že bych někoho kopíroval,“ dodal s tím, že z 99 procent své produkce tvoří pro svůj stánek. Zbývající jedno procento připadne práci na zakázku.

„Někteří mě oslovují, já se jim snažím vyhovět, ale velice často se nedohodneme, protože ceny na stánku jsou nízké, neboť ty výrobky dělám ve velkých sériích. Mají tedy jinou představu o ceně než je reálná.“

Nejvíce mu tedy jdou na odbyt drobnější, to znamená prstýnky, přívěšky, náušničky. „Také růžiček se prodá hodně, občas i nějaký zvoneček, nebo podkovička pro štěstí na dveře,“ vyjmenoval Miloslav Chytil, který se svým stánkem objíždí jarmarky, festivaly i trhy po celé republice.

Všude s sebou vozí také vlastnoručně vyrobenou pícku na propan butan. „Velice se mi osvědčila, protože trhy se pořádají většinou ve městech, kde velký provoz. Lidé chodí pěkně oblečeni a když klasická pícka dýmila a létaly z ní jiskry, často z toho byly docela nepříjemné zážitky. Tento typ jsem si vymyslel sám. Použil jsem cihly ze starých akumulaček,“ popsal vlastní výrobu umělec z obce Spálov.

Gorolski Święta v Jablunkově navštívil poprvé a mile jej zaskočila pohostinnost pořadatelů. „Na podobných akcích jsem byl již mnohokrát, ale aby mi někde nabídli ubytování v hotelu, to se mi ještě nestalo. Slavnosti jsou velice pěkné, atmosféra pohodová, počasí přeje. Jen ten výdělek by mohl být o krapet vyšší,“ zhodnotil na závěr Miloslav Chytil. Tak snad příště.