A míní, že Václav Klaus jablunkovskou kapelu naneštěstí zřejmě neposlouchá.

Můžete přiblížit, kdy a za jakých okolností Blaf vznikl a kdo přišel s názvem kapely?
Blaf vznikl na podzim v roce 1985. Na vojně jsem totiž objevil svou schopnost psát básničky a poté i písničky. Inspiroval mě k tomu spolubojovník z Vendryně, se kterým jsme vždycky opilí na vycházkách komunikovali pouze v rýmech. Pak touha prosadit se v nějakém hudebním tělese jako zpěvák a skladatel. Jablunkovští Bidoni však měli zájem jen o mou tvorbu. Nakonec jsem se prosadil v bezejmenné kapele z Hrádku ve Slezsku, ze které posléze vznikl Blaf. Název vymyslel již nehrající Zbysiek Kotas a já jsem s ním hluboce nesouhlasil. Je to totiž něco jako špatné jídlo. Můj navrhovaný název byl „Rónt“. Život ale dokazuje, že kapely začínající na B zanechávají na této planetě hluboké stopy - Beatles, Buty…

Jste jedinou kapelou na světě, která zpívá country ve slezském nářečí. Bylo to tak jasně dané už od začátku, nebo jste k tomu dospěli až časem?
Já jsem v Blafu tvořil od začátku ve slezském nářečí. Líp se mi píše texty v jazyce, kterým přemýšlím, a taky v tom byl kalkul – vybočovat z řady. Písničky původních členů, napsané v češtině, zanikly.

Na webových stránkách kapely máte i slovník „ponaszimu“ s více než pěti tisíci výrazy. Je zde nějaké slovo, které byste v písni jednou rád použil, ale zatím k tomu nebyla příležitost? Jaký rým považujete za obzvlášť vydařený?
Ten slovník založil náš bubeník Jan Klus. Přiznám se, že s ním nepracuji, protože nemám proč. Já si ale hrozně rád hraju se slovy a podobné nadání má i banjista Buble. Příklad? „Cieszim se du dómeczku - wdziyncznych je kaj kómeczku“. Normálně: du dómu – kaj kómu.

Před lety byl v regionu prezident Václav Klaus – a jako dárek dostal právě vaše CD. Jste vlastně propagátory Jablunkovska, ať už hrajete kdekoli. Jaký máte vztah ke svému městu, regionu a jak vás vnímají v jiných oblastech?
Klaus taky jako premiér dostal ode mě osobně kazety Gorolgrass 1 a 2. Zřejmě tuto muziku neposlouchá, protože by se „jinák v té Praze“ na ten náš severovýchodní kout v České republice tolik nezapomínalo. Jablunkov milujeme i s kostelem bez věžní kopule. Jo a v jiných oblastech nás vnímají asi tak: v Čechách jsme „Psionci“, v Polsku Pepíci a na východním Slovensku jsme „Gurali z Moravského Jablunkova“.

Počet vašich vystoupení se zatím zastavil na čísle 909, tisícovka je tedy ještě poměrně daleko, ale určitě přijde. Uvažujete už o tom, kde chcete jubilejní koncert odehrát, anebo to prostě necháte náhodě?
Jestli všechno půjde v klidu jak doteď, tak by tisícovka měla přijít asi do tří let. Určitě to budeme řešit, až budeme na čísle 990. To už budeme přibližně vědět, v jakém ročním období by to mělo být. Doufám, že budeme o cédéčko zkušenější a ve stejné sestavě.

Při letošním Festivalu na pomezí jste na pódiu vtipkoval, že s kolegy děláte vše pro to, abyste se mimo koncerty vůbec neviděli, takže nevznikají nové písničky. Máte v Blafu recept, jak se ubránit před ponorkovou nemocí?
S Blafem se opravdu scházíme pouze na koncertech a zkouškách a letos to rozšíříme o nahrávací studio. Myslím, že nám to všem bohatě stačí. A nové písničky vznikají. Mám vždycky tvůrčí období - spíš musím mít - po vydání nejnovějšího CD. A když je naskládáno, tak si pro změnu užívám až do vydání alba tvůrčího nicnedělání. A recept na ponorku? Pokud se něco ještě nemusí řešit, tak od toho.

V Dolní Lomné jste také prohlásil, že „cédéčko se náhodou chystá“. Jak to s ním vypadá?
Sháníme peníze, v říjnu jdeme nahrávat, do konce roku budeme míchat a někdy po Novém roce - leden až září - by se snad mohlo křtít.

Můžete představit další členy kapely a prozradit na ně „něco pěkného“?
Buble – veselý a ustavičně dolaďující svůj nástroj, banjista, Jano – správce našich internetových stránek a v těžkých momentech zpomalující bubeník, Honza – v každém duševním rozpoložení vynikající kytarista a také vykořeněný jesenický Gorol, Robert – přesný basák a poskytovatel zkušebního azylu, úspěšně bojující s nadváhou. Aby to bylo fér, tak o sobě řeknu, že jsem zrychlovatel a falešný houslista.

Jaký je podzimní program Blafu?
Máme ještě asi pět koncertíků v regionu, pak už jen studio a co život přinese. Všechno najdete na www.blaf.cz.

Jste velký fanda Jiřího Schelingera, už dříve jste prozradil, že jenom na černých deskách od něj máte doma kolem 150 písniček. Znamená to, že vaše koníčky se týkají výhradně hudby?
Zdaleka ne. Miluji turistiku. Proto jsem si také nechal pořídit nové kyčelní klouby. S kolem to prý ale nemám přehánět. Chválabohu mám sedavé zaměstnání, tak se to dá jakž takž skloubit. Je ale fakt, že času by mohlo být víc.

Zdroj: Youtube