Aby církev nebyla skanzen. O to se snaží farář z Horních Domaslavic Věcheta

Farář pocházející z Brna si dobře uvědomuje, že ho lidé vnímají jako někoho, ke komu mohou přijít, když v jejich životě nastane nějaký hlubší problém.

Setkání člověka s člověkem

„Ví, že je tady někdo, kdo má takové záležitosti v popisu práce. V takových případech si vzpomenou, že existuje nějaká víra, náboženství. Jsem tu tak proto, abych lidem pomohl v krizových momentech, kdy nenachází standardní řešení,“ přiblížil Vecheta a dodal, že je tady pro všechny obyvatele farnosti, nikoli jen pro ty věřící. „Podstatnou částí této práce je tak lidem naslouchat a následně se jim pokusit dát nějaký impuls z bohatství víry, náboženství.“

Zároveň však farář upozorňuje, že nemá jednoznačné odpovědi ani kouzelný proutek, jehož mávnutím by dotyčné zbavil veškerých lapálií. „Pro mě je zásadní, že jsem člověk, který se setkal s člověkem. Pro lidi je pak cenné, že ví, že tu někdo takový pro ně je,“ poznamenal.

Jan Vecheta pak se spoustou lidí prožívá důležité momenty jejich života. Jde hlavně o křty, svatby a pohřby. „Řada lidí vnímá, že kostel je něco hlubšího. Nejvíce to cítím při pohřbech. Lidé se na mě často obracejí. Setkání se smrtí lidi směřuje ke mně, takže tuto službu vykonávám poměrně často,“ poodhalil.

Jako zaměstnanec církve pak Jan Vecheta dává dohromady komunitu aktivních věřících, kteří pravidelně chodí do kostela a zapojují se do života farnosti. „Mým úkolem je je stmelovat,“ řekl Vecheta.

Hodně času pak věnuje také tomu, co není na první pohled až tolik vidět. „Prvotní je vnitřní život s vírou, s Bohem. Epidemie koronaviru mi pomohla v duchovním životě, který je neodmyslitelně spojený s lidmi. Vzhledem k tomu, že se život trochu zpomalil, nemohla se konat spousta akcí, tak jsem měl více prostoru k tomu, abych se za lidi modlil,“ vysvětlil Vecheta.

Kreativní farář

Ten předchozí rok označil za rok zklidnění. „Spousta událostí se nemohla konat, přičemž moje činnost je o shromažďování lidí. Ubylo mi vnější práce, což jsem přivítal. Cítil jsem se hodně unavený, potřeboval jsem oddech. Přišlo to jako na zavolanou. Byl to rok čerpání sil. Ostatně podobně to mělo mnoho mých kolegů,“ popsal farář s tím, že toto období bylo příležitostí k tomu, aby lidé žili víru více ve svých rodinách, na místo toho, aby za ní chodili na bohoslužby.
„Měl jsem více času na vnitřní život, který byl spojen s lidmi. Lidi nosím v srdci při modlitbách. Lidé mi hodně psali přes maily. Nesl jsem je v sobě v modlitbě před Boha. Tato vnitřní služba, byť není vidět, tvoří obrovský díl mé práce. Je to to první, co musím dělat. Až pak bych měl chodit mezi lidi,“ konstatoval.

Farář si pak nesmírně cení spolupráce se všemi obcemi, které jsou součástí farnosti. „Pociťuji velikou vstřícnost. Obce farnost také finančně podporují. Záleží jim na tom, aby farnost fungovala. Vnímají ji jako součást obce. Máme dobré vztahy a cítím, že farnost berou tak, že patří k životu na vesnici a záleží jim na tom, aby kostel byl hezký,“ zdůraznil Vecheta.

„Krásné pak je i to, že když někam jdu nebo jedu, tak je milé vnímat, že mě lidé poznávají a zdraví s úsměvem. A to i ti, kteří nejsou věřící. Často říkají, že jsem jejich farář, a to i ti, kteří chodí na mši jen jednou do roka.“

Jan Vecheta má ze svého titulu i veliký prostor pro kreativitu. „Staré tradice tak mohu obohatit takovým způsobem, aby promlouvaly k současnému člověku. Zkrátka abychom církev nevnímali jen jako skanzen. Toto mi hodně leží na srdci v posledních měsících. Zvláště mladší generaci ukázat nový pohled na víru a samotnou ideu Boha. Mladí lidé v sobě mají duchovní náboj, ale neumí se zařadit do standardního modelu. Tradice je pro ně archaická. Snažím se tak tyto věci otevřít tak, aby i moderní člověk dokázal najít vnitřní naplnění,“ uzavřel Vecheta.