„Kde nebylo pořádné pole, neměli ani pořádný kostel. Ten v Gutech též nebyl žádný panský, šlechtický, nýbrž lidový, vyšel z plebsu,“ uvádí valašskomeziříčský architekt. Samozřejmě, aniž by se chtěl kohokoliv dotknout. Vychází totiž ze zkušeností, mezi něž patří i zakázky na podobných stavbách.

Stavba v Hrabové byla maturita

Tři generace Atonínů Závadů z Valašského Meziříčí, nejstarší a prostřední jsou architekti.Tři generace Atonínů Závadů z Valašského Meziříčí, nejstarší a prostřední jsou architekti.Zdroj: ARSTAV„Z velkého dřeva se dělají i katedrály, v Česku ale o žádné nevím, zato na Slovensku jsou,“ vysvětluje Antonín, jehož rodinný podnik založený otcem má za sebou obnovu požárem zničeného kostela sv. Kateřiny v Ostravě-Hrabové. Ta svého času představuje oproti kostelu Božího Těla v Gutech více práce.

„Na stavbě v Hrabové by šlo odmaturovat a Guty jsou asi čtyřikrát menší,“ říká architekt. Poukazující i na fakt, že do „sv. Kateřiny“ se v pohodě vejde větší církevní svatba, zatímco gorolské „Boží Tělo“ je odjakživa pro hrstku lidí vevnitř a zbytek pod střechou u věžičky. Však s tím v projektu automaticky počítají.

Moderní kostely lidé nechtěli

„Z určitých stran se v Hrabové i v Gutech objevovaly tendence, že by se tam udělal moderní kostel, ale věřící se pokaždé zvedli proti a chtěli jen ten, jak říkají, jejich,“ popisuje Antonín. Z jeho pohledu je nejtěžším úkolem při „zmrtvýchvstání“ takovéto historické stavby sehnat řemeslníky, kteří ji postaví rukama.

„Bez původních technologií by to nebylo ono, kostel by neměl toho svého ducha,“ pokračuje architekt s tím, že rodinná tesařská firma Papšíků z valašské obce Hošťálková je dobrou volbou. Důkaz stojí na místě původní stavby z období let 1563 až 1565 vypálené roku 2017. Dokonalou repliku čeká vysvěcení.

Projekty podle fotek

„Kdepak dokumentace, všechno se vyprojektovalo podle fotek. Po tolika letech praxe to není problém,“ poznamenává Antonín. Jehož táta nejprve vytváří ruční nákresy (prý skoro obrazy), které se dále dávají do počítačových programů. Následuje architektonická rutina – příprava podkladů pro tesařskou partu.

„Zajímavé je, že v kopii se něco nedá zcela přesně utrefit, původní kostel stavěly taky neškolené ruce. I restaurátorka si musela hrát s určitými linkami, ta dřívější výzdoba byla fakt lidová,“ líčí architekt. A upozorňuje na kříž před kostelem, tomu plameny založené žháři totiž moc neubližují. Považuje to za zázrak!

UKÁZKY PLÁNŮ:
Detail dveří do zákristie - klikněte zde
Řez - klikněte zde
Půdorys krovu - klikněte zde