„Do Kunčiček u Bašky jsem se přistěhoval v létě roku 1938. Nebylo to dobré období. Doznívající ekonomická krize a politické napětí v Evropě před druhou světovou válkou, nevěstily nic dobrého. S negativními vlivy doby se mladí lidé vyrovnávali různými společenskými činnostmi. Mezi nimi nechyběl sport, především kopaná,“ vzpomíná Karel Koval.

Vedle jeho domu měl tehdy holičskou provozovnu Ludvík Krus, zapálený fotbalový fanoušek, a také aktivní hráč, který se svým bratrem Karlem a dalšími nadšenci podali oficiální přihlášku, tehdy sice již fungujícího, ale neregistrovaného fotbalového klubu, do soutěží Slezské fotbalové župy. „Hned po několika trénincích jsem byl zařazen do mužstva na post brankáře. Za náš oddíl jsem pak chytal pět sezón,“ připomíná počátky bývalý hráč.

Klub bylo nutno pojmenovat. S ohledem na tehdejší mezinárodní vývoj byla snaha zdůraznit české jméno. Byl tak odsouhlasen neobvyklý název Sportovní sdružení Kunčičky-Baška-Hodoňovice (SS KHB).

Finanční podmínky sdružení byly velmi skromné. „Někteří hráči si proto pořizovali výstroj sami. „Neměli jsme žádné šatny, museli jsme převlékat v restauraci pana Kubaly, k umytí po zápase stačil potok. Jako odměnu za výhru jsme někdy dostali sodovku. Na zápasy se jezdilo na kolech, povozem, vlakem, případně linkovými autobusy. Abychom byli schopni zajistit finance, pořádali jsme celou řadu akcí.Výletní slavnosti, plesy, maškarní bály, chovaní basy a další,“ vysvětluje Koval.

Rok 1940 byl pro klub nejkritičtější. Hřiště v červnu odplavila povodeň. „Zdálo se, že klub tuto krizi nezvládne. Fotbaloví nadšenci však nelenili, začali chodit od jednoho rolníka k druhému a hledali někoho, kdo by byl ochoten pronajmout pro nové fotbalové hřiště svůj pozemek. Pomoc nakonec nabídl Viktor Rejda,“ objasňuje pamětník. Nove hřiště se nacházelo v místech dnešního sportovního areálu v Kunčičkách u Bašky. „I když naše první fotbalové výsledky nebyly slavné, na fotbal jsme nezanevřeli a dokázali jsme se těšit i ze sebemenšího úspěchu,“ dodává.

V roce 1943 oslavil klub své pětileté trvání postupem do 1.B třídy mistrovství SFŽ. „I v padesátých letech se mezi našimi fotbalisty objevila nová neméně úspěšná generace. Za nejúspěšnější považuji ročník 1990–91, kdy muži hráli 1.A třídu krajských soutěží a z 2. místa postoupili do Slezského župního přeboru, ve kterém hráli pět ročníku,“ hodnotí Koval.

(mar)