Poslední kunčický fojt. Jiří Pavel Pittl bydlel na č.p.18., které navazovalo na budovu mlýna. Nyní zde žije rodina místostarosty obce Františka Carbola. 18. prosince roku 1873 přenechává fojt Pittl mlýn své dceři Františce a jejímu manželu Teodoru Schmidovi. Další vlastníci mlýna jsou Josef Gřunděl (1890 – 1895) a Jindřich Gottlicher (1895 – 1900). Majitelé se střídají, až k osudnému 16. září 1931, kdy je mlýn zasažen bleskem a zvětší části vyhořel. Jeho posledním majitelem byl mlynář Eustach Klapuch. Vyhořelý mlýn se v průběhu roku 1932 pokouší opravit a uvést do provozu mlynář Fuciman z Bašky. Jeho úsilí se však nesetkalo s úspěchem. V následujícím roce vyhořelý mlýn kupují manželé Bayerovi.

Historie jejich rodu sahá do obce Bernatice u Nového Jičína. Jak se můžeme dočíst z obecní kroniky Bernatic, Jaroslav Bayer kandidoval za tento kraj i do Zemského sněmu v Brně. „Jen několik málo hlasů tehdy scházelo mému dědovi ke zvolení,“ připomenul jeden ze současných majitelů kunčického mlýna Josef Bayer. Jeho otec však netoužil po politické kariéře, chtěl založit mlynářskou tradici, proto se svou manželkou Marií opouštějí rodné Bernatice a v průběhu zimy a jara 1933 provádějí za přispění mlynářského odborníka Karla Kasana nákladnou přestavbu vyhořelého kunčického mlýna. Jak uvádí obecní kronika Kunčiček u Bašky, do obce se manželé Bayerovi přistěhovali 28. června 1933, tento letopočet je ve štítu kunčického mlýna dodnes. „Ze vzpomínek své matky si pamatuji, že první zákaznicí v našem mlýně byla paní Čapčuchová, manželka stolaře z Bašky, tehdy nejstarší občanka Bašky,“ uvedl Josef Bayer.

V následujících letech dokázal Bayerův mlýn obstát v konkurenci okolních mlýnů,získal si jméno a byl vyhledáván zájemci z širokého okolí.Do mlýna přijížděli zájemci z Brušperka, Palkovic, Českého Těšína, Skalice, Raškovic a mnohých dalších míst. Přicházejí však válečná léta. Rozhodně není nadsázkou uvést, že i přes značné osobní riziko tehdy dokázala rodina Bayerů pomoci moukou mnohým občanům, zejména těm, kteří trpěli nouzí. Dodnes, jako památku na své rodiče, mají manželé Bayerovi na stěně svého pokoje zarámované uznání z června 1945, ve kterém se uvádí: Občané z Kunčiček u Bašky s vděčností uznávají zásluh pana Josefa Bayera,mlynáře z Kunčiček u Bašky, za zosobování obyvatelstva v době německé okupace, které přes úředně stanovenou dávku prodával za normální cenu. Za MNV: Alois Poloch, Klement Kondys, František Carbol, Karel Vichr.

Bohužel v následujících letech je mlýn převeden pod národní správu a v roce 1958 dochází k jeho znárodnění. Majiteli se stávají Slezské mlýny. Naposled se zde mlelo obilí roku 1965 a poslední šrotování pak proběhlo v roce 1976. Pan Bayer st., aby mohl mít důchod, je nucen pracovat téměř do svých 70 let, a to jako dělník ve skladu pekáren.

Dnes opět mlýn rodiny Bayerů žije. Mlynářství a prodejna manželů Josefa a Jaroslava Bayerových se stává znovu pojmem. S pomocí svého syna Richarda dokazují téměř nemožné. V roce 1995 přivádějí k životu to, co jejich rodiče a prarodiče svou poctivou práci zbudovali.

FRANTIŠEK VANÍČEK