Mladý Ambrož Bílek absolvoval vojenskou akademii v Hranicích a na podzim 1939 ilegálně přešel do Polska, kde se tvořila v Krakově československá vojenská jednotka. Tam podepsal přihlášku do francouzské cizinecké legie, a to na pět let. Dostal se do afrického Tunisu, kde zažil první střet s německou okupační armádou. Pak prošel výcvikem na velitele dělostřelecké baterie a po obsazení francouzského území se dostal jako důstojník do Anglie. Když se dověděl, že v Sovětském svazu působí československá vojenská jednotka, přihlásil se do ní.

Ve výcvikovém táboře v Buzuluku byl jako nadporučík tankového učiliště a pak se zúčastnil vojenských akcí až na naše území. V tuhém boji na Dukle byl raněn a v nedaleké nemocnici zemřel 3. října 1944. Jeho ošetřovatelka, praporčice v záloze F. Bastlová, vzpomíná: „Nikdy nezapomenu na oči kapitána Ambrože Bílka, velitele 1. tankového praporu, kterého přivezli těžce raněného a který již nemohl mluvit. Zemřel ráno v mé náruči při tranfúzi krve, kterou již tělo nepřijalo.“

V minulosti velmi často zajížděli občané Metylovic spolu s rodinnými příslušníky Ambrože Bílka na pohřebiště na Duklu a několikrát zde i osobně potkali generála Ludvíka Svobodu. Na Dukle je bílý kříž a na něm vyryto jméno hrdiny Ambrože Bílka.