Jak vlastně vypadaly Velikonoce vašeho dětství ?

Dětství jsem prožíval na vesnici v obci Skřipov u Opavy s rodiči, dvěma bratry a dvěma sestrami. Velikonoce jako křesťanské svátky jsme prožívali především v kostele nejenom v neděli, ale také při každodenní liturgii. Pan farář nám ve škole při hodinách náboženství v postní době vždy podrobně vysvětloval všechny události Svatého týdne. Také doma jsme se společně připravovali na oslavu Kristova vzkříšení. Stejně jako v dětství, tak i nyní si těchto svátků užívám.

To znamená, že s pomlázkou chodíte i na takzvaný šmigrust?

Nechodím. A to od dob mých studijních let, kdy jsem začal docházet na gymnázium do Bílovce, ani později během studia na teologické fakultě v Litoměřicích. A nechodil jsem ani potom v pastoraci, kdy jsem prošel deseti místy, včetně Dobré. Ale pomlázku bych uplést dokázal. Mám v paměti, když jsme si ji jako děti doma pletli. U nás se jim říkalo tatary a s nimi jsme vždy o Velikonočním pondělí vyráželi za děvčaty. Nejdříve s tatínkem, později již sami tři bratři. Začínali jsme doma u maminky a dvou sester, potom jsme zašli k tetě na druhý konec vesnice. Nevynechali jsme ani naše sousedky.

Dodržujete i ve vaší farnosti zvyklosti, které se k Velikonocím vážou? Včetně mytí nohou?

Dodržujeme všechno podle liturgie toho kterého dne. Mytí nohou na Zelený čtvrtek jsem ale konal pouze v Kyjově, kde vedoucí ministrantů všechno předem připravil. Chlapci pak každý rok dostali na památku nové ponožky.

Na co se mohou lidé letos těšit? Očekáváte davy u zpovědnic?

Lidé přicházejí ke zpovědi již během postní doby, zvláště potom během čtrnácti dnů před samotnými svátky. Někteří se také ptají na řešení svých problémů a těžkostí. Všude, kde jsem sloužil, pomáhal mi i další zpovědník, aby lidé mohli využit této možnosti. Člověk smířený s Bohem, s bližními a vyrovnaný se sebou může zase lépe prožívat svůj život. Prožívá již duchovní vzkříšení.