Nošovice jako brána Moravskoslezských Beskyd. To byla jedna z myšlenek, která odstartovala rozsáhlou rekonstrukci původního Radegastova šenku. Kromě posezení u piva a jídla z tradiční místní kuchyně si zde mohou lidé zahrát bowling, půjčit elektrokola nebo využít prostor sálu k pořádání akcí.

„Rekonstrukce začala v září 2018 a skončila letos 1. srpna, kdy začal i zkušební provoz. Věnujeme se především beskydské a regionální kuchyni, používáme například nošovické zelí. Lidé si zde mohou zahrát bowling, kulečník a také máme k zapůjčení tři elektrokola,“ přibližuje provozovatel šenku Roman Vajda s tím, že kapacitu nabízených kol zvýší v případě většího zájmu. V budově se také nachází několik pokojů, kde je možné se ubytovat.

Avšak Radegastův šenk není jen restaurační zařízení, stalo se z něj i nové kulturní centrum Nošovic. V budově se nachází konferenční sál určený především pro firemní akce nebo teambuildingy a ještě jeden větší sál s pódiem. „Doufám, že se tady bude lidem líbit a že se pozvedne i kulturní život v obci,“ říká starosta Nošovic Jiří Myšinský.

Minulý týden byli zaměstnanci proškoleni v oblasti čepování piva a starostlivosti o něj pod dohledem mistra výčepního Michala Prokeše. Ten zastává názor, že čepování dobrého piva zaleží především na majiteli a personálu.

Nošovice a Radegastův šenk:

„Nejdůležitější je pivní hygiena. Zejména dodržování čistoty pivního vedení. Dále je důležité mít správný saponát na mytí skla, starat se o hubičky, denně je odšroubovávat a dávat je do speciálního roztoku, který vyžírá zbytky pivních kvasnic a různé nečistoty. Kdyby se to nedělalo, tak by to po třech čtyřech sudech šlo poznat na chuti,“ zdůrazňuje mistr výčepní Michal Prokeš, vítěz Pilsner Urquell Master Bartender 2016.

Zkušební provoz byl zahájen na začátku srpna. „Dá se říct, že už od začátku jedeme naplno. Prvně lidi chodili spíš ze zvědavosti, aby se podívali, jak to tady vypadá, ale klientela se hned udržela. Nejvíce jde na odbyt pivo, jsme přeci jen pivovarská pivnice,“ směje se výčepní Tomáš Janošič.

Historie budovy sahá až do roku 1607, kdy získala první koncesi. Posledními majiteli byla rodina Lišků, od níž nemovitost odkoupila obec v roce 2010. Celková přestavba vyšla bezmála na sedmdesát miliónů korun.

Tereza Liczmanová