Stalo se to při silné bouřce, která zasáhla velkou část Frýdecko-Místecka. Asi pět set let starý jilm byl považovaný za největší v tuzemsku a možná i na evropském kontinentu. Po ošetření Bukoveckého Hraničáře arboristou zůstal z původního osmatřicetimetrového velikána jen patnáctimetrový zlomený strom.

„Strom pochází někdy ze šestnáctého století, z období baroka, kdy se v Jablunkově začaly stavět kamenné domy. U nás v Bukovci byly jen dřevěnky,“ popsal Deníku místní rodák, učitel a bývalý kronikář Josef Byrtus. Jeho stoletá babička pamatovala prý více bouřek, kdy do jilmu uhodilo, ale vždycky se z toho vzpamatoval. Až letos v létě ho skolil vítr.

„Vypadá to, že se v oblasti setkaly na úzkém pásu dvě bouřky, tak to odnesl,“ vysvětluje pro Deník arborista Jakub Heczko, jehož firma hned po události památný a od roku 1972 chráněný strom stabilizovala. Nejpoškozenější části se musely ořezat. O dalším postupu bude rozhodovat Agentura ochrany přírody a krajiny.

Čtěte také

Osmiletý Vojta s maminkou pomohli ženě, která zkolabovala ve Frýdku-Místku

V domě na Frýdecko-Místecku explodovaly baterie. Výbuch zranil obyvatele

Bugáň poprvé o Řepišti: Byli jsme rodina, dva lidé ji zbořili. Nejsem mecenáš

Doma už ne. Kuřáci z Frýdecko-Místecka jezdí pro levné cigarety do Polska

„Ten jilm je vitální, akorát se posunul do stadia senescence, tedy stárnutí. A zlomení není u takovýchto dřevin neobvyklé,“ upřesnil Heczko s tím, že v úvahu při záchraně Bukoveckého Hraničáře připadá další „zkompaktnění“ koruny a pojištění bezpečnostní vazbou, která by měla zabránit pádům dalších větví. Ty jako zázrakem nikoho nezranily.

„Vyrůstali jsme tady pod ním a máme ho všichni rádi. Ale jestli by se neměl pokácet rovnou, aby někoho neohrozil?“ uvažují někteří místní. Bukovecká starostka Monika Czepczorová považuje poškození Hraničáře za velkou ztrátu pro obec. V letošním roce nechala v souvislosti s jilmem udělat i naučnou infoceduli.

K TÉMATU

Hraničář se představuje

„Říkají mi též bukovecký hraničář, zřejmě proto, že rostu na levém břehu řeky Olše v nejvýchodnější obci Česka v Bukovci, přibližně kilometr od státní hranice. Na svět se dívám mnoho, mnoho let. Pamatuji si, jak těžké kupecké vozy polykaly kilometry a prach cesty, známé již z dob starověkého Říma, a vezly napříč Evropou vzácný náklad jantaru a soli, proto název solná a jantarová cesta. Pamatuji, jak lidé lopotně stavěli nedaleké obranné valy „Šance na Kympie“, proti vpádu cizích vojsk. Pamatuji si, jak si zdejší lidé přivydělávali na chléb vezdejší pašováním…

Drsné okamžiky i poetiku dob minulých odvál čas, přesto na své mládí vzpomínám velmi rád. Doba pokročila, neskutečně zrychlila a nyní žiju v moderním a přetechnizovaném světě. Cítím se trochu nesvůj, trochu stísněně… Místní lidé si v mé blízkosti vystavěli obydlí dle vlastního architektonického vkusu a cítění. Malebnost a klid ustoupily praktičnosti a požadavkům dnešní doby. Vyrostl jsem v drsném kraji, v drsném prostředí a proto jsem na pohled i na omak drsný. Zdejší kraj i zdejší lidi prostě miluji!

Žijeme si zde již po generace v takové zvláštní symbióze a mohu říct , že jsme na sobě závislí. Přesný rodný list mi nikdo nevystavil. Odkazy na mé stáří se různí. V současnosti podle odborníků – dendrologů i vzhledem k mým rozměrům (obvod 715 centimetrů, výška asi 35 až 40 metrů) se můj věk odhaduje až na 360 let i více. Traduje se, že mohu být až 500 zim starý… Patří mi právem několik NEJ!“

(Zdroj: Bukoveckými chodníčky – Bukowieckimi chodniczkami)