„Otec byl sedlák. Vlastnil deset hektarů pole. Při kolektivizaci přišel o dosavadní zdroj obživy. V té době po ukončení základní školy jsem měl jedinou možnost nastoupit na zemědělské učiliště a následně pokračovat na střední zemědělské škole. Byl jsem činný v ilegální evangelické mládeži a chtěl jsem následovat Ježíše Krista, takže v období Pražského jara jsem přijal výzvu jít studovat teologii na Evangelickou bohosloveckou fakultu v Bratislavě, kterou jsem ukončil v roce 1971,“ uvedl Stanislav Pietak.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do naší země v roce 1968 nastala tzv. normalizace se stupňujícím se omezováním svobody.

Hřbitovní kaple ve Smilovicích.
Smilovice, chodí se odsud nejen na Godulu a místní oceňují hlavně klid

Proticírkevní restrikce té doby Stanislav zažil na prvních dvou postech své duchovenské služby ve Slezské církvi evangelické a. v., kterou započal v Havířově-Bludovicích, a pak v ní pokračoval v Albrechticích, Havířově-Suché, Třinci a v Neborech. Vzhledem k tomu, že za práci s dětmi a mládeží v církvi byl komunistickým režimem perzekuován, do funkce pastora mohl být poprvé zvolen až v roce 1989.

„Překážky a nejrůznější postihy nedovedly zhatit radost z působení evangelia, které přitahovalo mladé lidi a měnilo jejich životy,“ zavzpomínal Pietak. „Po pádu režimu jsem mohl navázat kontakty se zahraničními církvemi. Pořádali jsme mimo jiné sbírky na humanitární pomoc. Nedá se zapomenout, jak to vypadalo např. v Rumunsku. Obchody byly prázdné, lidé byli ohromně zubožení. Do chudých zemí jsme posílali zásilky s humanitární pomocí a výtisky Biblí, přestože doma bylo třeba opravovat zanedbané církevní objekty a rozvíjet duchovní život farností,“ vrátil se Pietak do tehdejší doby.

Setkání primátorky Třince Věry Palkovské se zástupci církví na území města, leden 2022.
Primátorka Třince sezvala zástupce církví. Lidé prý pochybují o své vnitřní síle

Současně s nástupem do Třince přišla pro něj veliká výzva. A sice založit Katedru křesťanské východy na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. „K tomu bylo třeba absolvovat doktorské studium, které mi nebylo umožněno za bývalého režimu, takže jsem si až tehdy dodělal Ph.D. Přitom jsem vedl farnost, která zakládala Církevní základní školu a mateřské školy, a zároveň katedru. Bylo velice náročné skloubit vše dohromady, ale bylo to pěkné období. Byl jsem v neustálém kontaktu s lidmi s probouzejícím se zájmem o křesťanství. Někteří z absolventů pokračovali dále na teologii. Nyní působí v různých církvích,“ popsal Pietak.

Obec Staré Hamry. Archiv obce Staré Hamry
Staré Hamry, nádherné prostředí pro život, který ale není pro každého

Dneska už je Stanislav Pietak v důchodu, ale rozhodně se nenudí. Píše články a je zvaný jako přednášející a kazatel na různá místa. „Setkávám se s mnoha lidmi, kteří mají touhu po smysluplném životě. Bez odpovědi na to, ‚proč jsem tady‘ a ‚kam směřuji‘, nemá život ukotvení. Lidé, kteří uvěřili v Ježíše Krista, pochopili, že je pro ně zachráncem, zdrojem síly a nejlepším rádcem. Je zajímavé sledovat mladé lidi, kteří pocházejí z oboustranně nevěřících rodin a přijali povolání do Boží služby, i když nemají křesťanskou výchovu,“ upozornil Pietak.

Emeritní biskup také rád vzpomíná na všechny spolupracovníky. „Všude jsem poznal dobré a obětavé lidi. I tady v obci se nám žije moc dobře. S manželkou se pravidelně modlíme za rodinu, sousedy, obec a naši zemi. Jsme vděční Pánu Bohu za to, že vedení obce je zodpovědné. Lidé přijímající funkce jsou čestní a obětaví,“ uzavřel Pietak.