„Paní Petra je praktikantka. Pochlubila se tím, že byla v Africe, a tak jsme se domluvily, že by nám o své cestě povyprávěla. Navrhla, že nám v klubu udělá přednášku. Ty dělá i ve školách a ve školkách," vysvětlila vedoucí klubu a sociální pracovnice Alena Kopidolová. Dodala, že beseda v klubu Nezbeda zároveň zapadá do projektu s názvem „I malí mohou dokázat velké věci".

„Cestovali jsme dva já a kolega Martin Tomaško. Původně jsme měli projet zhruba šest tisíc kilometrů na mopedech," začala své vyprávění Petra Šimková. Na mopedech urazili „jen" asi tisíc kilometrů, poté musela dvojice improvizovat a používat různé druhy dopravy.

„Zbytek jsme absolvovali pěšky, jeli jsme vlakem, autobusem, stopem," naznačila Petra Šimková. Dvojice nejdříve přicestovala do JAR. Následovala Botswana, poté Zimbabwe, Zambie, Tanzanie, Zanzibar a nakonec Keňa. „Zčásti to byla také misijní cesta," upozornila Petra Šimková, která během putování rozdávala africkým dětem například plyšové hračky.

Výprava byla rovněž pečlivě zdokumentována, její prezentace podporuje Nadační dětské onkologické centrum Krtek v Brně.

Petra Šimková dětem naznačila, že pro Evropana je běžný život v Africe jen těžko představitelný. Promítla třeba fotografii vesnické restaurace, která jako restaurace vůbec nevypadala. Samostatnou kapitolou je pak veřejná doprava. „V Africe jezdí vlaky zpravidla jednou za týden," poznamenala Petra Šimková s tím, že pevné nervy vyžaduje i cestování autobusem. „Nejsou tam jízdní řády. Přijdete na stanoviště, každý autobus má cedulku, kam jede. Ale čekáte klidně i tři hodiny, než se zaplní a vyrazí," popsala Petra Šimková.

„Bylo to pěkné," zhodnotila besedu v Nezbedovi devítiletá Barbora.