„Byly tři, ale jedno už bylo mrtvé,“ upřesnil Václav Štěrba. Mláďátek se jejich vnučka ujala a vzala si je domů. „Veterinář nám poradil, jak namíchat směs ke krmení a sdalšími věcmi. Vnučka je krmila kapátkem. Nejdřív co dvě hodiny, pak se ten interval postupně prodlužoval,“ řekl Štěrba.
Veveřáci si prý nejraději pochutnají na bukvicích, nepohrdnou však ani směsí pro činčily, oříšky, kukuřicí, slunečnicovými semínky, mrkví či rozinkami. „Mají také rádi hřiby, jak suché tak i čerstvé. Ale třeba buráky nejedí vůbec,“ dodala Zdenka Štěrbová.
O veveřáky se nejdříve starala vnučka, pak ale opatrovnictví padlo na babičku sdědou. „Když vlétě odjeli na dovolenou, tak nám je sem dali a už tu
close
zoom_in
zůstali,“ vysvětlil Štěrba stím, že veveřáci by vbytě navždycky zůstat nemohli. „Máme je celý den venku a na noc je schováváme,“ prozradil Štěrba a dodal, že už se bratrům zRychlé roty chystá velká voliéra.
Noví obyvatelé se prý moc nezamlouvají kocourovi Štěrbových. „Veverky ho vyloženě iritují. Asi by to nedopadlo dobře, kdyby se knim dostal,“ poukázal Štěrba.
Veveřáci, kteří se údajně dožívají až třiadvaceti let jsou u Štěrbových nad míru spokojení. „Mají dost velkou výhodu, že nemusejí shánět potravu a taky se nebojí lidí. Kdybychom je ale pustili do přírody, tak nepřežijí,“ nastínil Štěrba.
