Václav Ranocha z Brušperku patří mezi úspěšné holubáře našeho kraje a letos se svými poštovními holuby vyhrál 4. místo na olympiádě v belgickém městě Ostende. Více než sto holubů dnes sídlí u Václava Ranochy a ten se o ně pečlivě stará. „Holubářství je sice náročný, ale velmi krásný koníček,“ popisuje s láskou Václav Ranocha.

Cesta k úspěchu v soutěžích však nebyla jednoduchá. Kdysi jako dítě vídal Václav Ranocha u dědečka na statku hejno holubů a tehdy si tato drobná zvířata oblíbil a časem s nimi začal jezdit po výstavách a soutěžích. Choval čím dál více holubů a holubic, které koupil nebo dostal od uznávaných chovatelů té doby. Jednou v noci mu však kuna zabila šedesát holubů. Brzy se však zase vzchopil a nyní se svými opeřenými přáteli vyhrává jednu soutěž za druhou.

Aby se holubi mohli zúčastnit soutěže, musí splňovat několik podmínek. „U poštovních holubů záleží hlavně na rychlosti, za jakou uletí daný úsek, ale také se hodnotí třeba tvar těla. Na barvě peří zase naopak vůbec nezáleží,“ vysvětloval Václav Ranocha a popisoval, jak připravuje své holuby na soutěž: „Nestačí jen dobré krmení, vitamíny a trénink. Jde taky o psychiku. Správný holubář musí udržet holuby v klidu, bez stresů, ale to už je složitá holubářská latina.“

Když se holubi dostanou na soutěž, musí chovatel počítat i se ztrátami. „Je časté, že ze stovky ptáků se třeba dvacet cestou zatoulá,“ počítal Václav Ranocha. Holubářská soutěž totiž spočívá v tom, aby holubi dolétli z určeného stanoviště a za co nejrychlejší čas zpět domů ke svému chovateli. „Není to tak jednoduché. Létají se krátké i dlouhé tratě a na holuby všude číhá nebezpečí. Když let trvá dva dny, holub musí spát a může jej napadnout kočka nebo nějaký dravec. Taky se stane, že se občas poraní o dráty nebo o plot,“ líčil chovatel.

Holubi musí mnohdy uletět velkou vzdálenost. „Letos se konala olympiáda v Belgii a pro holuby to byla náročná cesta do cíle, ale jedna z mých holubic se dobře umístila,“ pochlubil se Václav Ranocha. Holubi letí obvykle rychlostí 120 kilometrů za hodinu, ale proti větru jsou pomalejší a jejich rychlost se sníží asi na 60 kilometrů za hodinu. Na vítěze v různých kategoriích pak čekají poháry, diplomy, finanční odměna a věcné ceny jako v jiných chovatelských soutěžích.

Václav Ranocha má už mnoho pohárů, a tak by někdy uvítal i věcné ceny, třeba krmivo. Ale jiní chovatelé si také rádi vystaví pohár, a tak je to na jednotlivých soutěžích především otázka domluvy. „Kolektiv je většinou velmi dobrý a užijeme si i legraci,“ pochvaloval si Václav Ranocha. Nejen na soutěžích lze spatřit Ranochovy holuby, jsou také vyfotografovaní na vtipné pohlednici Valašského království. „Dokonce jsem dostal tu čest a stal jsem se ministrem pošt Valašského království. Tedy pokud neproběhla žádná změna, o které bych nevěděl,“ smál se Václav Ranocha. „Už dlouho se nekonala žádná schůze valašské vlády,“ postěžoval si ministr pošt.

S holuby není ovšem jen veselo, ale může přijít i nemoc, a to je pro chovatele vždy velká ztráta. „Je to jen přece živý tvor, o kterého člověk denně pečuje,“ popisoval chovatel. V poslední době se lidé bojí, že by holubi mohli přenášet ptačí chřipku, což se Václavu Ranochovi nelíbí: „Není proč panikařit, protože holub je skoro na posledním místě v žebříčku ptáků, kteří by se mohli nakazit,“ vysvětloval. „Navíc na severní Moravě se vůbec ptačí chřipka neobjevila,“ uklidňoval veřejnost zkušený holubář. „Ale v ohnisku ptačí chřipky ve Vysokém Mýtě se museli zabít všichni ptáci. Bylo to smutné, ale jiná možnost nebyla. My tam ještě teď nemůžeme startovat soutěže,“ komentoval Václav Ranocha.

„Holubaření je časově náročný koníček,“ vysvětloval Václav Ranocha, který navíc s manželkou vlastní obchod s chovatelskými potřebami. „Rád bych pak svůj koníček někomu předal nebo někoho učil, ale teď už mladí nemají o přírodu takový zájem,“ posteskl si Václav Ranocha a dodal: „ Je to moc zajímavá práce se živými tvory, je to soutěživost a radost z úspěchu.“