S trochou nadsázky lze říct, že ve středu 1. května v Rehabilitačním centru Čeladná neléčili tělo, ale duši. Všudypřítomné úsměvy, uznalé pokyvování hlavou a cvakání fotoaparátů v mobilu svědčily o tom, že lidem se právě odhalená socha nesmírně zamlouvá.

Pro léčebné zařízení ho vytvořil sochař David Moješčík, autor řady zahraničních, pražských i ostravských plastik, například Památníku Operace Antropoid, Levitace nebo soch Karla Kryla, Leoše Janáčka či Věry Špinarové.

„Abychom léčili úspěšně, dobře a rychle naše pacienty, potřebujeme tři věci – dobrou medicínu, krásnou přírodu a dobré umění,“ zmínil v proslovu ředitel Rehabilitačního centra Čeladná Milan Bajgar, proč si sochu objednal. „A proč David Moješčík? Poprvé jsem ho zaznamenal při instalaci Levitace u svinovského nádraží, která mě hodně překvapila, protože si pamatuju, co bylo v Ostravě předtím, pamatuju si třeba tu ohavnost Lenina na nynější Hlavní třídě. David je výjimečný umělec, zařadil bych ho do stejné rodiny jako je Roden a jeho Myslitel, jako je Michelangelův David, ale tohle je zároveň věc, která má přesah,“ ocenil umělce a u něj objednané dílo Milan Bajgar, podle něhož, možná s trochou nadsázky, socha nemá vlasy proto, že jí z hrůzy, kterou lidstvo na Zemi provádí, všechny vypadaly.

Dívejte se, sahejte, přeje si sochař

Deníkem oslovení návštěvníci slavnostního aktu sochu unisono kvitovali. Dorazili lidé, kteří v místě buďto rehabilitují nebo žijí v Čeladné, ale i návštěvníci z daleka, Moješčíkovi přátelé a rodina. „Je to moc krásná práce, líbí se mi. I když je pravda, že má hodně sportovní proporce, ale asi to tady do toho prostoru patří,“ svěřila se paní Božena, která má na Čeladné chalupu. „Mám pocit, že je to zase jeden z Davidových vrcholů, a to ho opravdu považuju za špičkového sochaře v České republice,“ řekl uznale Moješčíkův někdejší slovenský spolužák z brněnské FaVU Ján. „Socha je pěkná, líbí se mi, byla jsem u toho, když ji vytvářel,“ nezaostala v komplimentech sochařova příbuzná Věra.

Mnozí lidé se se sochou fotili, někteří detailně zkoumali její proporce, zvědavci z nejrůznějších stran nahlíželi i do klína a někteří si ho zpod hýždí dokonce fotili. „No co, přece ty detaily nedělal jen tak pro nic za nic,“ reagovala jedna ze zvědavých žen na připomínku svého muže, co to tam dělá.

Fotogalerie: Hostem podcastu Ostravské ozvěny byl sochař David Moješčík

Přesně takovou interakci ale sochař sám oceňuje. „Sochy jsou o tom, aby se obcházely, aby se na ně sahalo, aby se prohlížely, aby u nich člověk nějak přemýšlel. Mohou vás naštvat, něčím vyprovokovat, což je ale také skvělé, protože důležitá je nějaká reakce,“ vysvětlil svůj přístup David Moješčík.

Pro Deník, s nímž na toto téma debatoval už v podcastu Ostravské ozvěny, následně sochu detailněji přiblížil. Eva je vysoká dva metry a široká necelé čtyři. Hmotnost sochy je asi 360 kilogramů bez podstavce, ten má asi tři tuny. Kdyby se socha postavila, má asi čtyři metry, stejně jako je rozpětí jejích rukou. „Je odlita z patinovaného bronzu ve slévárně v Horní Kalné, kde strávila asi půl roku z celkem dvouletého procesu tvorby,“ popsal Moješčík.