Podle zkušených vodáků by ale nováčci měli rozhodně začínat na jednodušších tocích a především dbát na bezpečnost. „Začátečníci by rozhodně neměli přeceňovat své síly a v náročnějších úsecích by loď měli raději vytáhnout na břeh a přenést ji. Naprostou samozřejmostí by pak měly být záchranné vesty a přilby, které ochrání nejen proti utonutí a pomlácení o balvany, ale často i proti ošlehání větvemi,“ upozornil vodák Radomír Petroš z Dobré, který se vodáckému sportu věnuje prakticky odmalička.
„Zážitků z vody je bezpočet, stále mě ale rozesmává ten z divoké tatranské říčky Belé,“ zavzpomínal Radomír Petroš. Je to technicky náročná řeka plná peřejí, balvanů, větví a záludností, na horním úseku s průměrným sklonem dvaadvacet procent. „Nafoukali jsme dvoumístné lodě, dotáhli všechny přezky a zipy a vyrazili,“ popisoval vodák. V proudu se před lodí najednou objevila ostrá zatáčka uprostřed s pohozeným kmenem a za ní prudký skok dolů. „Odrazili jsme se a přehoupli se dolů. Jen jsem zavýskla, otočila se dozadu - a loď byla prázdná. V proudu jsem kamaráda nikde neviděla. Pádlovala jsem ke břehu, co to šlo. V klidnější vodě se Radek náhle za lodí vynořil,“ doplnila vodákovo vyprávění jeho sparing partnerka Julie Jarcová. „Zadáka z lodi sejmula větev v zatáčce,“ vysvětlila.
Horší než koupání ovšem bylo, že dvoučlenné posádce na divoké vodě uplavalo pádlo. Přesun po břehu kvůli náročnému terénu nebyl možný a jet takovou řeku bez pádla se téměř rovnalo sebevraždě. „Své pádlo jsem předala zadákovi, aby mohl aspoň kormidlovat a vyjeli jsme na riskantní cestu. Radek se určitě hodně snažil, protože naše loď zdolávala další a další peřeje a my byli stále na svých místech,“ konstatovala Julie Jarcová.
„Najednou se objevila rovinka a ze břehu na nás usilovně oběma rukama mával kamarád a něco volal,“ líčil situaci vodák. Ochromená posádka s vypětím všech sil v proudu zajela ke břehu. Pocit ulehčení ale trval jen chvíli. „Kamarád volal: Ztratili jste pádlo, plulo dolů po proudu! Mysleli jsme, že naše pádlo chytil a jen si z nás tropí žerty, ale netropil,“ smál se vodák. „Ztracené pádlo jsme pak našli zachycené mezi větvemi v další zátočině. Hlášce: Ztratili jste pádlo se ale všichni smějeme dodnes,“ dodala vodačka.
