Emil Cymorek pracoval 21. ledna 1966 na opravě vagónů na ocelárně III na odstavné koleji.
„Rozpaloval jsem nějaké železné spojky. Když jsem šel kolem otevřeného ohně v hale, u něhož se ostatní pracovníci ohřívali, celý jsem se vznítil. Z těch hadic musel unikat plyn nebo acetylen. Byl jsem tím nasycený, nářadí nebylo v pořádku,“ řekl Cymorek. U dvousetlitrového sudu s koksem a dřevem si chtěl jen na chvíli ohřát ruce. Skončil však v šoku a s popáleninami na čtvrtině těla. „Běhal jsem po hale, kolegové mě uhasili. Montérky mi splynuly s kůží. V nemocnici jsem pak strávil tři měsíce. Byly to strašné bolesti, celkem mám šest plastik,“ dodal Cymorek. Podnik zpočátku muži připisoval stoprocentní vinu. Úrazová komise poté v dubnu 1966 rozhodla, že železárny incident zavinily ze čtyřiceti procent. Ani s tím se ale Cymorek dodnes nesmířil. „Necítím se vinen. Protokol jsem tehdy v nemocnici podepsal pod nátlakem, úrazové komise byly v té době jednostranné a postupovaly zaujatě. Dostal jsem pár korun, a to jsem byl ještě připojištěný,“ prohlásil. Počátkem sedmdesátých let z republiky emigroval, nakonec se usídlil v Německu. „Mysleli jsme si, že to Dubček dotáhne do konce. Bohužel pak přišli ti Rusové. K emigraci mě přinutilo, jak s námi komunisté jednali, přispěl k tomu i ten úraz a jeho posouzení,“ tvrdí Cymorek. Třinecké železárny, které jsou právním nástupcem někdejší socialistické hutě, oslovil v loňském roce. Cymorek zdůraznil, že úraz snížil jeho společenské uplatnění a pracovní schopnosti, a byl jednou z příčin jeho předčasného odchodu do důchodu. Trvá na tom, aby firma přehodnotila svou odpovědnost a poskytla adekvátní doplatek odškodnění. Železárny se však odvolaly na protokol komise, podle kterého Cymorek porušil tehdejší zákoník práce. „Jsme nuceni konstatovat, že ani nyní nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by byla v rozporu se zápisem komise z 26. dubna 1966 a která by nasvědčovala vašemu tvrzení, že příčinou úrazu byly poškozené plynové hadice,“ odpověděla firma Cymorkovi loni v listopadu. „Na našem stanovisku se nic nemění, je stejné jako v loňském dopise,“ řekl v pátek redakci mluvčí hutě Tomáš Želazko.

Emil Cymorek zjistil, že přímý svědek jeho pracovního úrazu sice žije v nedalekém Hnojníku, k události se však již nechce vyjadřovat. „Mluvil jsem s ním, říkal, že už si na nic nevzpomíná. Svědka mi dělat nechtěl,“ litoval Cymorek. Podle svých slov si postupně všechny dokumenty nechává přeložit do němčiny a nevylučuje, že se obrátí například na mezinárodní soud.

Více najdete v zítřejším vydání Frýdeckomísteckého a třineckého deníku.