„Basiu, našeho pejska, jsme museli nechat u známých v Ivano-Frankivsku,“ upřesnila Julia, jednapadesátiletá podnikatelka na volné noze (freelancerka) pocházející od Kyjeva. Přibližně čtrnáct set kilometrů dlouhou štreku do Beskyd odřídila kamarádka Nastiya a v autě byly ještě Luda s dcerou Viktorií a tři kočičky.

„Marfa, Kuzia, Martin,“ komentovala Julia zvířecí společnost, s níž opustila domov už 26. února. Ani ne osmačtyřicet hodin po vpádu Putinových vojsk na Ukrajinu. Šestiletá huňatá hnědá kočka a dva bílo-mourovatí kocouři ve věku dvou a tří let prý zvládali „exodus“ způsobně. Ve středisku na Ostravici byli všichni v pátek 4. března v noci.

Noční vlakové spoje přivážejí ukrajinské válečné uprchlíky na nádraží, 18. března 2022 v Bohumíně.
Přineste plyšáky, ty si děti vezmou vždycky, říká dobrovolnice z Bohumína

„Nějakou dobu jsme strávili ve Frankivsku, pak v Užhorodu, čekali v dlouhé frontě na ukrajinsko – slovenských hranicích,“ popisovala cestování Julia. S tím, že tak jako většina krajanů v mezistanici ve WoodAréně přečkala jednu noc. Řidička a držitelka polského víza Nastyia pokračovala na sever, zbytek osádky Peugeotu vysadila v Ostravě.

„Ujala se nás i s kočkami paní, která měla ve vilce v patře prázdný byt po dceři,“ vysvětlovala Julia. Seznámení probíhalo hladce (jen divokého malého kocourka jménem Vendelín patřící bytné zavřeli raději dole), s navazující komunikací to však už bylo horší. Použily se doslova ruce nohy. Ukrajinky konstatovaly, že učení česky bude základ!

Městský úřad ve Frýdlantu nad Ostravicí, 5. srpna 2020.
Celý kraj ukončuje partnerství s ruskými městy. Frýdlant si Pravdinsk drží

„Paní domácí tvrdila, že do loňského prosince neměla kočky ráda. Dokud jí partner nepřinesl Vendelína. A teď u ní s Marfou, Kuziou i Martinem žijí čtyři,“ podotkla uprchlice, jejíž manžel (řidič kamionu) zůstal ve vlasti. Julii teď kromě péče o kočky čeká zřejmě i práce – dostala nabídku od firmy Varroc dělat korektury textů pro Ukrajince ve výrobě.