Supermoderní výukovou techniku, o jaké se ještě před několika málo roky dětem ani nezdálo, včera slavnostně převzali ředitelé škol. Peníze na toto vybavení město získalo z dotací v rámci projektů FM Education a Učíme obrazem.
První část projektu s názvem FM Education probíhá na frýdecko-místeckých základních školách už druhým rokem a v rámci něj by měly především vznikat a zdokonalovat se školní vzdělávací programy. V rámci této první fáze školy dostaly nové počítače, notebooky a interaktivní tabule v hodnotě 2,3 milionu korun. „Koordinátoři a pedagogové, kteří se zapojili do uskutečnění tohoto projektu, odvedli velký kus práce a ještě mnoho práce je před nimi, poněvadž FM Education bude ukončen až v příštím roce,“ pověděla vedoucí odboru školství magistrátu Ilona Nowaková.
Na projekt FM Education pak navazovala jeho druhá fáze s názvem Učíme obrazem zacílená na zlepšení didaktického vybavení škol a lepší využití nových výukových materiálů na druhém stupni základních škol. „Z projektu Učíme obrazem bylo na základních školách vybaveno celkem 106 tříd druhého stupně novou prezentační technikou skládající se z počítačové sestavy, projekčního plátna, dataprojektoru a ozvučení v celkové hodnotě 8,7 milionu korun,“ konstatovala Ilona Nowaková.
Zatímco vybavení počítačovou technikou si zřejmě každý dokáže představit, ukázku práce s novou interaktivní tabulí školáci pro názornost raději předvedli sami na příkladech z geometrie a angličtiny. Interaktivní tabule je v podstatě velkoplošná dotyková obrazovka, na kterou pedagog může promítnout některý z výukových počítačových programů. Děti pak pomocí ukazovátka nebo i prstem mohou objekty přesunovat, vybírat možnosti, ale i malovat nebo třeba pustit zvuk a podobně.
Program je také samozřejmě schopen odpovědi vyhodnotit nebo na ně patřičným způsobem reagovat. „Děti výuka pomocí těchto tabulí strašně baví. Vlastně se tak naplňuje vize Komenského Škola hrou,“ usmíval se ředitel frýdecko-místecké 1. základní školy „Pod sovou“ Zbyněk Šostý. „Nejenže naše generace nic podobného nepamatuje, ale interaktivní tabule nezažila ani většina dětí ještě před nějakými pěti nebo šesti lety,“ dodal.
„U nás na škole s těmito tabulemi nějakou dobu pracujeme. Já sám učím fyziku a mohu říct, že díky této technice se například mnohé jevy lépe a názorněji vysvětlují a ukazují. Neznamená to ale, že by se jimi dalo nahradit všechno. Například fyzikální nebo chemické pokusy s dětmi děláme i nadále, díky tabulím jim je jen mohu lépe ukázat a názorněji a zajímavější formou vysvětlit,“ pověděl Zbyněk Šostý. Dodal, že nová technika samozřejmě klade velké nároky také i na doplňování vědomostí samotných učitelů.
„Za nové technické vybavení jsme samozřejmě velmi rádi. Když jsme asi před pěti lety plánovali, co všechno bychom do roku 2010 ve škole chtěli mít, ani jsme netušili, že se nám tato představa ve stoprocentním rozsahu splní,“ usmíval se ředitel školy.
Frýdecko-místečtí školáci dostali zbrusu novou výpočetní techniku v celkové hodnotě jedenáct milionů korun. To je určitě skvělé, děti počítače bezpochyby potřebují a naplno je využijí. Mi to nicméně nedá, abych nezavzpomínala na vlastní školní léta. Generace dnešních babiček a dědů ještě pamatuje dobu „měšťanek“, kdy byly třídy zcela běžně rozděleny na dívčí a chlapecké, v učebnách se přikládalo do kamen a vrcholem vybavení školními pomůckami byla nástěnná mapa, kuličkové počítadlo a pár vycpaných zvířat.
„Naše“ střední generace už na tom byla o trochu lépe. Ve škole jsme měli celkem dobře vybavené učebny fyziky a chemie, učitelky nám někdy látku vysvětlovaly pomocí „meotarů“, tedy jakýchsi jednoduchých promítaček a matykářka nám občas dokonce povolila i kalkulačku. První hodinu práce s počítači jsem zažila na střední – a mohu říct, že to tehdy bylo dost utrpení. Programy byly primitivní a pomalé a bojoval s nimi i samotný učitel. Ovšem i to už byl velký pokrok.
Svůj úplně první počítač, který jsem kdy na vlastní oči viděla, měli, odhaduji že to bylo někdy koncem 70. let, na VÚHŽ v Dobré. Z dnešního pohledu to bylo skutečné monstrum. Ovládací prvky tenkrát zabíraly půl kanceláře a samotná střeva počítače celou jednu velkou místnost. Nicméně jsme se tenkrát všichni na ten zázrak chodili dívat s obrovskou úctou a měli jsme pocit, že na ovládání něčeho tak složitého člověk musí nejméně půl života usilovně studovat.
Omyl. To, co před třiceti lety zvládali jen vědečtí pracovníci, je dnes naprostou samozřejmostí i pro šestileté děti. Je to fajn, jen mě napadá, jak to asi bude vypadat za dalších třicet let?
