„Představení s názvem Theátre Electrique sledovali účastníci srazu německých turnerských spolků ve staré radnici, kde byly později obchody s obuví, elektronikou a matracemi,“ popisují badatelé. V roce 1904 se promítalo v Deutsches Hausu (Německém, nyní Českém domě), což byla senzace. Na lístky se stály dlouhé fronty, obraz i zvuk zajistily Edisonovy přístroje, zdokonalený kinetoskop a fonograf.

„Největší zájem byl o čtyřicetiminutový dokumentární snímek o búrské válce a filmový balet Popelka. Uveden byl i aktuální film Dreyfussova aféra,“ líčí Poláškovi. V sále frýdecké staré radnice promítal v roce 1907 i jistý Ignác Mück, držitel licence na základě výnosu moravského místodržitelství s povolením policejního komisařství na produkci kinematografickou a fonografickou. Do radničního sálu i tehdy populární restaurace Římské lázně nedaleko nádraží zvala do biografu od roku 1912 slečna Hildegarda Valentová.

Slovan

Slovan v ulici Čechoslava Ostravického, pamatujete? To bylo první kino hodné svého jména ve Frýdku-Místku. Budova i celá ulice zanikly při velkém bourání kvůli stavbě průtahu městem. Nyní tudy projíždějí auta do zaústění pod třídou T. G. Masaryka.

„Známý architekt Emil Hauke přišel v říjnu 1912 s velkorysým projektem kinematografického divadla spojeného s obytnými prostory, ale z výstavby tehdy sešlo. Uspěl až jeho návrh z května 1913, který se týkal budovy v ulici Lenaugasse, později Čechoslava Ostravického. Až byla nepodsklepená stavba s lehkou střechou jednodušší, působila o to výstavněji,“ zmínila Jiřina Polášková. Stavební povolení získal podnikatel Ernst Immerglück.

„Nové kino se jmenovalo Palace, když původní název Royal neprošel, protože biograf stejného jména již existoval v Místku. Sál se 337 sedadly uvítal první návštěvníky v říjnu 1913. Po nějaké době se jeho majitelkou stala Marie Jakeschová, která bydlela v secesní vile na Dreipruttek Gasse ve Frýdku. O novém kině pochvalně napsal časopis rakousko-uherských architektů,“ pokračoval Jaromír Polášek.

Připomněl zákon přijatý po první světové válce, že kina nesmí provozovat soukromé osoby, ale pouze veřejně prospěšné korporace. Bez licence musela Marie Jakeschová sál uzavřít, později ho pronajala a pak prodala městu. To získalo kinolicenci za podmínek, že v něm zaměstná válečné invalidy a patnáct procent zisku odvede k „účelům výchovným“. Biograf s názvem Městské kino prodělal modernizaci, vešlo se do něj 625 diváků.

Za hospodářské krize v třicátých letech zůstávala návštěvnost kina daleko za očekáváním. I českých filmů bylo málo, v jednatřicátém roce jich kino promítlo jen devět. Přesněji řečeno osm, protože C. a k. polní maršálek byl promítán zvlášť v české a zvlášť v německé verzi. Po podpisu mnichovské dohody přitvrdila cenzura, v lednu 1939 přišel například přípis se Zemského úřadu v Brně zakazující promítání reklamy na knihu „Adolf čeká na smrt“, aby prý nezadala podnět k nesprávným a zcela mylným dohadům a lidé si neutahovali z nacistického diktátora Adolfa Hitlera.

Za německé okupace vystřídalo kino více názvů, jmenovalo se mimo jiné Lenau. Kino Slovan ze z něj stalo v roce 1957. Jeden z jeho vedoucích, někdejší vlastník kočovného biografu, na tržbách šidil tak, že byl propuštěn nejen on, ale i jeho nadřízený „na kraji“. Pro zajímavost, v roce 1969 uvedl biograf 22 československých (150 představení) a 5 sovětských filmů (11 představení), 9 filmů z lidově demokratických států (59 představení) a 54 filmů z kapitalistických zemí (635 představení). Tržby činily 1 026 512 korun. Kino Slovan skončilo v roce 1979.

Royal

Tam, kde na Hlavní třídě momentálně chátrá jedna z ostud Frýdku-Místku, se poprvé promítalo v říjnu 1913. Kino Royal fungovalo v rámci Německého domu a mělo 337 sedadel. Co bude s objektem, jenž nyní nese název Český dům, se neví. Koupil ho nový majitel a je ve sporu s magistrátem ohledně užívání pozemků.

Vlast

„Občané, o Vánocích bude odevzdána veřejnosti budova nového biografu,“ stojí v oznámení z prosince 1927. Píše se v něm o kině Vlast, městském kinematografickém divadle, navržené Janem Čermákem. Stavba s netradičně řešeným vestibulem, čekárnou, dvěma šatnami a bufetem disponovala místy pro zhruba 450 diváků na sedadlech i v lóžích. Do sálu vedlo oboustranné schodiště. Tehdy se zdůrazňovalo, aby Češi měli v Místku vlastní kino a nemuseli chodit "k Němcům" do Royalu.

Vlast promítala jako první filmy Husarská láska s Anitou Dorrisovou a Bruno Kastnerem a Chlouba kumpanie, aneb trnitá cesta rekrutova s komikem Reinholdem Schünzelem. „Je už velmi obtížné něco o těchto dílech zjistit. Nevím, nakolik splňovaly proklamovaná přísná měřítka, co se týče kvality. Pokud ale jedním z motivů stavby nového kina bylo to, že se omezí německý vliv, začátek se moc nepovedl, ty filmy byly totiž německé,“ konstatoval Jaromír Polášek.

V roce 1966 se ve Vlasti uskutečnila československá předpremiéra sovětského filmu Pozor na auto!, které se zúčastnila delegace ze sovětského velvyslanectví v Praze a dorazili i filmaři včetně představitele hlavní role Inofeje Smoktunovského.

Kino Vlast, jak znalci Poláškovi zdůrazňují, promítá do dnešních dnů. Má za sebou zásadní modernizace z let 1932, 1977 až 1978 a 2003. V poslední době prošlo digitalizací a přidalo se k první stovce českých biografů s DCI standardem. V objektu působí také pobočka knihovny, hraje se tu divadlo, probíhají výstavy a další kulturní akce.

Sokolovna

Biograf pod názvem Bezkyd vznikl vlastně kvůli dluhům frýdeckých sokolů. Spláceli totiž stavbu spolkové budovy, a aby získali peníze, dali se na promítání filmů. „Toto kino se stalo výrazem češství a bylo i hojně navštěvováno občany české národnosti,“ uvádí Polášek. Německá armáda proto za protektorátu celý objekt zabrala. Časem se do něj projekce filmů vrátily, jen v roce 1940 činil zisk milion korun, ovšem pro nacistické okupanty. „V březnu roku 1939, kdy obsadila německá vojska české země, dávalo kino Bezkyd Frýdek v sokolovně výpravnou grotesku pro mládež Frigo, lev Paříže,“ zmínila Jiřina Polášková.

Po zestátnění filmové branže komunisty to bylo v Bezkydu ještě horší, hrávalo se jen čtyři dny v týdnu a v roce 1946 sokolská jednota sál uvolnila pro jiné aktivity.

Čtyřlístek

U sokolovny na sídlišti Slezská vznikla v době jeho rozvoje objekt sloužící také jako kino zejména pro zdejší děti. Teď je tam Divadlo Čtyřlístek.

Sokolík

Smetanovy sady v Místku byly kdysi vyhlášené a platilo to i pro přilehlý sokolský pavilon podle návrhu architekta Jana Klemy, jenž byl představen veřejnosti v létě 1932. „Divadelní sál v prvním podlaží byl vybaven i pro filmové projekce a vnitřní členění budovy se během let lehce pozměnilo. V současné době slouží Sokolík jako letní restaurace a v sále se pořádají komorní koncerty a divadla,“ připomíná dvojice historiků.

Hutník

Ve vzpomínkách pamětníků zůstává kino Hutník v Kulturním domě Válcoven plechu, nahoře na frýdeckém sídlišti. Dokončeno bylo v roce 1958, přičemž do deseti let zde proběhlo čtyřiapadesát kulturních a společenských akcí s návštěvou více než dvanáct tisíc lidí. „Promítalo se vždy ve středu a ve čtvrtek od 17 do 19 hodin a o víkendech dopoledne pro děti,“ doplnila Jiřina Polášková.

Na Blatnici

Dvouobjekt projektovaný jako kulturní dům a biograf budovali dělníci od půlky 80. let minulého století poté, co obyvatelé na přelomu 70. a 80. let zažili „brutální velkoplošnou asanaci“ historického frýdeckého centra. Proti betonové kostce vedle kostela tehdy protestovali. V ulici Na Blatnici vznikl skelet bez vnitřního vybavení, v první polovině devadesátých let šel pak k zemi. V sousedství postavili Kaufland.

Jadran

Jadran nebyl vždy bowlingovou hernou (s restaurací), Jadran na sídlišti Riviéra vznikl na sklonku 60. let minulého století jako „Osvětová beseda“, později nazývaná „Městské kulturní středisko“. Pravidelné projekce filmů se tu těšily velké návštěvnosti. Tedy, do doby, kdy nedaleko začalo promítat Kino Petra Bezruče. Pak zájem upadal, kino v Jadranu ale fungovalo až do 80. let.

Permon

Horníci byli cenění, preferovaní a protěžovaní, takže i na svém učilišti v Místku na Koloredově měli vlastní kino s 370 sedadly zařízené na projekci širokoúhlých filmů. „Protože se jednalo o konkurenci ostatních kin, dlouho se zvažovalo, zda bude povolen i provoz pro veřejnost. Vznik kina byl obrazem uvolněné politické atmosféry v druhé polovině 60. let minulého století. Jako první se tu promítala česká veselohra Naše bláznivá rodina,“ zmiňují historikové. Nyní prostory bývalého kina slouží živnostníkům.

Kino Petra Bezruče

Místecké sídliště Riviéra dostalo Kino Petra Bezruče v lednu 1973. Vyšlo na čtrnáct a půl milionu tehdejších korun. Jakmile zahájilo provoz, s přehledem začalo „válcovat“ nedalekou Vlast, o jiných biografech v okolí ani nemluvě. V roce 1980 přišlo do kina 275 097 diváků (průměrně 267 na představení), přičemž do Vlasti jen 111 213 (průměrně 127 na představení).

„Jedni vzpomínají, jak sem chodili na sovětské filmy, jiným v paměti zní třeba americké muzikály. Jan Krulikovský, bývalý ředitel Národního domu a divadelník, hovořil o tom, že se stály fronty na lístky do Bezruče až do půli náměstí,“ zmínili Jiřina a Jaromír Poláškovi.

Časem však nastal postupný útlum, jenž přešel v chátrání. Více než třicet let se Kino Petra Bezruče muselo obejít bez výraznějších zásahů řemeslníků i stavařů. Plány na jeho přestavbu v moderní multifunkční centrum a prostor s hledištěm a promítacím plátnem vzaly za své stejně jako záměr předělat ho na divadlo.

Betonová kostka se zanedbanou fasádou to má pravděpodobně definitivně spočítáno: Frýdeckomístečtí zastupitelé rozhodli, že po dokončení Nové scény Národní dům na Palackého třídě nechají Kino Petra Bezruče zbourat na jeho místě zřídit polyfunkční parkovací dům.

„A ve výčtu kin nesmíme zapomenout ani na kina v okolních částech města: ve Skalici, z něhož je chalupa, Staříčí, Chlebovicích, Sviadnově, kde je hospoda, Starém Městě,“ doplňují Poláškovi.

Putovní letní kino

Městská organizace Kultura F≈M začala organizovat bezplatné letní kino pod širým nebem, které jen v loňském roce mělo patnáct zastávek. Promítalo se mimo jiné v sadech Svobody i B. Smetany, na dopravním a lesním hřišti, na náměstí Svobody, v parku pod zámkem, v textilce, v autokempu Olešná, zahradě Národního domu nebo u Sokolíku.

„I letos se mohou lidé na letní kino těšit, jen těch míst bude méně, asi okolo deseti. Tituly, které budeme uvádět, se budou teprve vybírat,“ informoval Vladan Literák z Kultury F≈M.

Prozradil, co lidé ve Frýdku-Místku mají na filmovém plátně nejraději. „Hlavně lehké komedie a filmy pro děti. Máme jiný program než velká multikina, která dávají trendové žánry, například blockbustery nebo marvelovky, a zejména mládež se naučila chodit tam.“ Jedno představení v kině Vlast navštíví podle něj v průměru šedesát až sedmdesát lidí.

Nová scéna zavedla každou středu v 10 hodin také dopolední projekce pro seniory a začala s promítáním vyjíždět do Lískovce, kde promítá během vybraných pátků v místním kulturním domě.