Jednu z ostud má magistrát ve Frýdku-Místku doslova pod okny, přesněji necelých sedmdesát metrů níže po Těšínské ulici od sídla představitelů města. Dům s číslem popisným 1160 dnes vyhlíží tak, že ho místní historik Jaromír Polášek neváhá označit za „zralý k demolici“. Přitom někteří obyvatelé Frýdku-Místku mají na tento objekt zásadní a příjemné vzpomínky.

Bývalý institut podnikového vzdělávaní, ulice Dlouhá, 29. září 2023, Frýdek-Místek.
Ostudy Frýdku-Místku, 5. díl: Chátrající škola pro valcíře dále hyzdí tvář města

Třeba producent nyní již věhlasných dortů Marlenka začal svou kariéru před dvaceti lety právě na řečené adrese. „Byla tam první výrobna,“ píší na internetových stránkách společnosti arménského podnikatele Gevorga Avetisjana s přiloženým obrázkem domu č.p. 1160 v zimním období.

K minulosti domu historik Polášek uvádí, že původní číslo popisné bylo 135 a patřil majitelům Robertu a Leopoldu Koltschartschovým. Po válce o ni jako němečtí občané přicházejí konfiskací, stěhuje se sem rodina Smejových, Válkových a do prvního patra též jistý soudruh Drnek (tajemník komunistického krajského výboru). V domě funguje sklad a prodejna nábytku.

Ilustrační foto.
Žena na Frýdeckomístecku zkolabovala venku se synem. Dítě se silně podchladilo

„Konrád Smeja narozený v roce 1908 patřil k těm nemnohým vojákům, co po bitvě u Stalingradu přežili několikaleté ruské zajetí na Sibiři. Doma měl na podlaze kožešinu ledního medvěda. Zemřel v roce 1982 a jeho manželka Helena ho přežila o jen rok,“ popisuje historik.

Po skončení komunistické nadvlády budovu mají v letech 1992 až 2011 manželé Bukovjanovi, zřizují tady obchodní středisko Bukon – bazárek a malé papírnictví. V pravé části je skladiště tabákových výrobků firmy West.

Středisko volnomyšlenkářů

Sklepení domu č.p. 1160 se stává v letech 1994 až 2010 známou frýdeckomísteckou hospodou U Jindry, což je ještě nyní znát s nápisu na fasádě.

„Známé středisko volnomyšlenkářů a drog. Kdybych měl vyjádřit soužití s tímto podnikem, nestačily by mi nadávky ve více světových jazycích. Až jednoho dne konečně nastal svatý pokoj,“ vzpomíná na podnik jeden z pamětníků. Coby obranu proti hostům od Jindry zmiňuje univerzální klíč elektrorozvodných zařízení a takzvanou „žehličku“ na vytržení výkonové pojistky pod proudem. Ta posléze letěla do křoví a byl na chvíli klid. „Raritním klientem byl feťák Korda, jenž často upadl do kómatu a bylo nutno ho křísit, až jednoho dne, snad cca v roce 2008, Korda dodýchal a kumpáni na něj jako vždy zoufale volali: Kordo, proboha dýchej!“ líčí pamětník.

Pro lískoveckého rodáka a současného malíře i vysokoškolského pedagoga Václava Rodka byla hosdpoda U Jindry svého času něco jako druhý domov. „Rostli jsme tam, zráli! Těch příběhů tam bylo tolik, že už jenom lovení v paměti by způsobovalo další nekonečné vzpomínky na množství nocí a rán v této oáze frýdeckomístecké planiny. Tím nechci shazovat ostatní mi blízké podniky, ale něco zůstane ze vzpomínek nejhlouběji a taky nejformativněji. Dám k dobru dva příběhy, jiné jsou stejně zajímavé, ale nepublikovatelné, jiné zase naprosto rozostřené. Všechny mají nádech metafyzična. Tak jak falešná freska ze stěny části hospody zvané Nová Jindra – jak rád bych ji ještě někdy viděl – nebo legendárně vytapetované hajzlíky,“ svěřuje se Rodek.

Spor o bytový prostor v podkroví. Žena se probourala k sousedům..
Neuvěřitelný příběh z Bašky: žena se probourala k sousedům. Pokoj je můj, řekla

Dovnitř se v současné době dá nahlédnout legálně pouze z ulice, dírkou v jinak neprůhledné výplni rozbitých oken. Je tam prázdno a na podlaze jsou i známky přítomnosti bezdomovců. Z radnice se k situaci v těsném sousedství zatím nevyjadřují.

Vlastníci objektu – Čermákova vila, s.r.o. - vzkazují, že ho pořídili už v havarijním stavu, mimo jiné s propadlými střechami. „Statik tam ihned vydal opětovný zákaz vstupu. Památkáři sice požadují obnovu fasády, ale statický stav znemožňuje jakoukoliv, byť jen částečnou rekonstrukci,“ vysvětluje za majitele Tomáš Fridrich. A dodává, že nemovitost kupovali už s cílem vybudovat na pozemku novostavbu.

K TÉMATU

Václav Rodek vzpomíná

Bylo to v době, kdy jsme jakožto „mladí“ už byli přijmutí „starou“ Jindrou jako metafyzickou mámou. Bude to déle než dvacet let, ne-li pětadvacet zpátky. Vraceli jsme se z jednoho zimního vandru. Byli jsme sice dosti unavení po prožitých nocích, ale šli jsme na pivo. Klasika, kde jinde při návratu z cesty?

V nové Jindře se zrovna nečepovalo, sedli jsme do staré. Ani jsme si nevšimli a hořel krb teplým plamenem, pivo následovalo další, trochu jsme sledovali hubnoucí peněženky. Schylovalo se k přepočítávání posledních zbytků merglí a odchodu. Přece nepůjdeme z Jindry se sekerou. I když ta možnost tu byla (v Jindře se znali všichni, takže se nedalo nikde schovat). Bylo však naší ctí a povinností tohle nedělat. Přece nenaštveme bohy stojící při Jindrech. Mysl už byla rozostřena a stejně se blížila všednost, měli bychom jít. V tu chvíli se před námi objevila ruka „staré“ Jindry s talířem klobás a chlebem.

Prevence kriminality a domovníci se ukázali jako velmi účinní, 30. 11. 2023.
Ostudy Frýdku-Místku, 4. díl: Okolí ulice Míru. Jak se zbavit nálepky ghetta

Mrkali jsme na to a vzpomínali kdo to objednal. Pohledy nechápavé, dotazné, z jednoho na druhého, kdo má na to peníze? Jenomže ten matiční hlas říkal to je na nás, od Jindry. Spustila se kvílení: „To nejde, přece nebudeme dlužni, příště to zaplatíme!“ Připadali jsme si mladí a ještě nehodní. Jenomže tohle štěněcí kňučení bylo zastaveno: „Nechte toho, nebuďte jak mladí blbečci“. Štěňata zmlkla, začali sát, s pokorou, hladem mocněným.

Příběh druhý, pozdější. Tehdy jsem studoval v Ostravě a pozval spolužáky na návštěvu do Frýdku-Místku. Nevím, jestli to byla ještě střední nebo vejška. Každopádně v tomto příběhu nehrají primární roli spolužáci, ale snaha mého velkého kamaráda (místňáka) na ně zapůsobit. Bylo to dosti bizarní, já je znal, nemusel jsem se předvádět. „Brácha“ se chtěl ukázat.

Už cestou do Jindry, v podnapilém stavu, pobíhal předvádějící mezi kamiony a nočními jezdci křížem krážem po čtyřproudce průtahu města, klenoucí se nad Ostravicí. Samozřejmě se mě ptali, spolužáci, jestli to už není moc, a já jím říkal, ať si toho nevšímají, protože ho to vypudí k další produkci. Naštěstí řidiči udrželi pozornost a nikdo nebyl zraněn. Najednou jsme seděli v nové Jindře. Plno, to byl po půlnoci normální stav.

Lokalita centrální park U lávek, Frýdek-Místek.
Ostudy Frýdku-Místku, 3. díl. Centrální park obsadili bezdomovci

Šli jsme hrát kulečník. Ne ze soutěživosti, z nudy, možná si naplnit představu zábavy. Jenomže do „bráchy“ vjel amok. Neuměl moc hrát, a taky měl pocit, že si ho přestávají všímat. Zrovna jsem se s někým bavil, když periferně vidím „zuřivého býka“ jak se mocně rozpřahuje sklenicí plnou piva. Přímo nad kulečníkem krygl explodoval a střepy s pivním deštěm oblil hrající. „Ty vole, ty jsi debil,“ hodnotili „bráchovo“ počínání. Jenomže on měl v očích prázdno. A už u nás byli od Jindry. Takže jsem věděl, že bude vysvětlovačka.

„Moc se omlouváme,“ vyjadřoval jsem lítost. „Víš, jak to chodí!“ volala Jindra. Věděl jsem. Stejně jako jsem věděl, že „brácha“ je zase bez peněz. Já naštěstí měl ještě pětikilo (štvalo mě to, tehdy to byly nějaké peníze). No tak jsem pětistovku zdráhavě položil na pult. Zpoza něj se ozvalo: „Všechno zapomenuto!“ Dal bych mnoho duševního majetku pro návrat do metafyzična, psychedelična onoho místa. Probíhaly tam žně, koncerty i labyrinty. Byl to pro mě onen svět.