Zvuky, které se linou z neobyčejného hudebního nástroje, není možné přirovnat k běžným melodiím, na jaké jsme v Evropě zvyklí. Jde spíše o dunění od nejtajemnějších hloubek až k povznášejícím výškám. „Vodnářský zvon vydává tóny, na jaké středoevropané nejsou příliš zvyklí. Lidé s absolutním hudebním sluchem tvrdí, že zvuk vycházející z vodnářského zvonu obsahuje až sedmnáct alikvotních rovin. Přesto tento zvuk lidé přijímají, aniž by na něj byli připraveni. Negativních ohlasů mám od posluchačů opravdu maličko, ale zato těch pozitivních neuvěřitelně mnoho,“ pověděl Tomáš Pfeiffer.

Vodnářský zvon je kopií starověkého nástroje, který Tomáš Pfeiffer objevil v lámaistickém klášteře někde vysoko v čínských nebo tibetských horách. Je odlit ze sedmi kovů symbolizujících naši sluneční soustavu. Ze zlata zastupujícího Slunce, stříbra symbolizujícího Měsíc, rtuti jako Merkuru, mědi coby Venuše, železa jako Marsu, cínu připomínajícího Jupiter a olova jako Saturnu. Každý z použitých kovů vibruje svým zvláštním zvukem a jejich spojením pak údajně vzniká zvuk vesmíru a naší sluneční soustavy. Zvon je při hře naplněn vodou a jeho dunivý zvuk vzniká třením madel.

Důležité však je, jakou energii mu dá právě člověk, který na něj hraje. I kdyby dva různí lidé dělali stejné pohyby, jejich hra by prý přesto byla jiná. Tomáš Pffeifer navíc koncert doplňuje promítáním obrazů přírody, života a krásných lidských výtvorů. Lámové věří, že zvuk vodnářského zvonu může mít i léčivé účinky. Zvláště dobře by měl urychlovat hojení otoků a ran a pomáhat při chronických a alergických potížích, vždy je ale důležité, kdo a jak na něj hraje. „Hudba člověka hlavně harmonizuje, což se pak projevuje v konkrétních zdravotních ukazatelích,“ dodal Tomáš Pffeifer.

„Od loňského podzimu, kdy jsem ve Frýdku-Místku na vodnářský zvon hrál poprvé, se koncert vyvinul. Změnila se jeho struktura a také jsem jej díky vstřícnosti astronomů a vědců mohl doplnit i novými doprovodnými videi. Koncert je jiný, ale cíl zůstává stejný. Je jím naše společná věc, kterou je připomínání krásy každodenního života a našeho místa v něm, neškodit sobě ani druhým a pomáhat, pokud člověk může,“ připomenul biotronik.

„Koncert byl úžasný, moc se mi líbil. Chvílemi jsem při něm usínala, ale ne proto, že bych se nudila, ale proto, že na mě zvuky působily příjemně. Na živo je to úplně jiný zážitek, než když člověk vidí ukázky třeba v televizi,“ řekla po koncertu Ludmila Cholevová z Havířova. „Bylo to velké zklidnění proti stresům běžných dní. Vodnářský zvon jsem slyšela poprvé. Chtěla jsem na vlastní kůži poznat sílu toho zvuku. Účinek rozhodně má. Je těžko měřitelné, jestli působí léčivě, ale je to docela dobře možné. Zvuk má sílu, tak proč by nemohl být i léčivý. Byl to příjemný zážitek a cítím se dobře,“ pověděla Květa Konešová z Těrlicka.