Při projížďce jsou doprovázeni nejen terapeuty manžely Špalovými, ale také ovečkou a černým psem, což jejich zážitek z jízdy činí ještě víc nezapomenutelným. Spolupráce s hipoterapií zde může probíhat díky projektu Společný svět, který je spolufinancován EU, ministerstvem místního rozvoje a Moravskoslezskýmkrajem. Alena a Václav Špalovi do Našeho světa dojíždějí každý den. Mají zde totiž ustájeného nejen koně Káju, s nímž provádějí hipoterapii, ale taky ovečku Sáru, která se od svého většíhokamarádanehne.

Koupili ovečku

„Když jsme kdysi Káju přestěhovali ze stáje plné koní do nově vystavěné stáje na naší zahradě, bylo mu v ní smutno. Proto jsme začali přemýšlet, jak mu to vynahradit. Slýchávali jsme, že většinou se ke koním kupují kozy, poblíž však někdo prodával ovečku, tak jsme ji vzali,“ prozradil pětapadesátiletý Václav Špala z Frýdlantu nad Ostravicí.

„Okamžitě se spřátelili a chtějí být spolu, i když Kája zrovna vozí lidi. To ona si většinou lehne někam poblíž a pozoruje jej nebo za ním běhá, dokud se neunaví. Jednou si ovečka dokoncepři lítání s Kájouzlomila nohu a musela ji nosit nějaký čas v sádře. Je taky hrozně zvědavá, proto jsme její původní jméno Sára změnili na Koza. Někdy to ale trochu působí zmatky, když třeba musíme klientům vysvětlit, proč na ovečku voláme Kozo. Ona na své jméno však slyší velice dobře a to se jim líbí. Někdy mi až připadá, že je tadyKozavětší atrakcí než Kája,“ smál se Špala.

„Káju mají ale taky hodně rádi. To jde vidět na tom, jak často do stáje chodí, aby nás třeba jen pozdravili nebo aby se jen mrkli, jak se Kájovi daří. Vždycky tady pro ně máme nakoupenou mrkvičku a jablíčka, takže ho můžou kdykoli nakrmit,“ popisoval Špala. Ohipoterapii se začala Alena Špalová zajímat, když v Bohnicích probíhal kurz hipoterapie, do kterého se přihlásila. „Brala jsem to jako cestu, jak si splnit svůj dávný sen. Koně mě vždycky lákali. K ukončení kurzu však člověk musel kromě zdravotnických zkoušek hipoterapie složit také zkoušky jezdectví, což mě trochu zaskočilo. Nakonec jsem se tedy naučila i jízdě na koni. Za to, co s koněm umíme nyní, vděčíme určitě nejvíce Darje Hrůzkové z Jezdeckého klubu Frýdek-Místek, které jsme za to velice vděční,“ zdůraznila Špalová.

Když byli manželé na hipoterapii dostatečně připraveni, vozívali zdarma frýdlantské školky, kde se snažili, aby děti poznaly, co je to kůň, a aby se jej nebály třeba nakrmit. K hipoterapii jsou totiž vybíraní koně, kteří umí poslouchat na slovo a kteří, ač jejich zuby vypadají děsivě, neublíží.

Uvažovali o Pržnu

Možnost spolupráce s Pržnem začali zvažovat, když přišli na jeho otevření před dvěma lety, a od května letošního roku ji díky projektu Společný svět taky uskutečnili.

„Práce s dospělými klienty je výrazně náročnější než s dětmi předškolního věku. Kladné účinky hipoterapie jsou však znatelné. Kája dokázal zklidnit jednoho z nejhyperaktivnějších klientů. Jakmile jej posadíte na koně, jako by se ocitl v sedmém nebi, ani nedutá a užívá si to. Podotýkám, že je to poměrně složité, udržet takto nemocné lidi delší čas v klidu. Jak jsme se ale sami přesvědčili, není to nemožné. Přestože je tady v Pržně k jezdeckým účelům senzační hala s pískem, klienti se nejraději projíždějí po areálu. To pak ze všech stran slyšíme volání, ať přijedeme k tomu či onomu domečku. Všichni si chtějí Káju pohladit nebo nakrmit. Když za námi cupitá ještě i ovce a náš pes, tvoříme tady jakýsi vláček,“ podělil se pobaveně o své zážitky z hipoterapie manžel Špalové.

Rehabilitace jsou vlastně zaměřeny nejen na cvičení na koni, ale taky na orientaci v prostoru, stabilitu, obratnost, nechybí ani péče o koně. „O tu nejprve nebyl mezi klienty moc veliký zájem. Všichni se chtěli jen vozit. Počáteční ostych však vymizel. Zjistili totiž, že když třeba Kájovi vyčistí kopyta, stávají se tak jeho kamarády. Někteří jsou v tom hodně šikovní. Jiní méně. To záleží na míře postižení,“ vysvětloval Špala. Ačkoliv je to krásná práce, dovede být i velice náročná. O tom už manželé něco vědí. Nejen že se dlouho nedostali nikam na dovolenou, nyní musí třikrát denně dojíždět do Pržna, aby se o zvířata postarali.

„Vždycky vyzvednu manželku z naší soukromé ordinace, kde dělá rehabilitace, a jedeme do Našeho světa. Díky tomu, že máme několik zaměstnanců, můžeme si to odskakování dovolit. Jindy nás vPržně nahradí studentka Lucie Řeháková.Cočtrnáct dní se na Káju jezdí podívat taky hypoložka Karla Gabrielová. Když tady byla poprvé, velmi obdivovala mohutnou halu určenoukježdění.TakéKája si oblíbil písečný povrch haly, kam se chodí každé ráno pořádně vyválet. Protože v zimě by byla péče na dálku o Káju a Kozu složitá, své miláčky si proto převezeme opět domů do Frýdlantu,“ prozradil Špala.

„Ve Frýdlantu nás díky Kájovi poznává mnoho lidí, někdy se nám třeba v obchodě stane, že nám pro něj někdo koupí mrkvičku nebo jinou pochoutku. To taky hodně potěší. Náš rodinný veterinář Konvička, jak mu někdy říkáme, zase někdy žertuje, že nás Kája určitě přežije. Možná má pravdu.Vzhledemktomu, že si Kája kdysi jako tažný kůň něco vytrpěl, určitě si teď zaslouží veškerou péči a rozmazlování, nemám pravdu?“ ukončil povídání Špala.