Několikadenní manévry začaly 31. srpna ráno a konaly se v širokém okolí Těšína, včetně nynější třinecké části Kojkovice.

Na jejich zdárný průběh dohlížel sám rakouský císař a uherský král František Josef I.

KONĚ POD KAPOTOU SPLNILY SVŮJ ÚČEL

Vojenského cvičení se zúčastnilo celkem 63 500 vojáků, nechyběly ani oddíly cyklistů a telefonistů. Jako pozorovací stanoviště sloužily horkovzdušné balony na dlouhých lanech. Poprvé se také testoval přínos šedesáti automobilů pro armádní účely, které dobrovolně poskytli movitější šlechtici.

Jeden z nich byl opancéřovaný a vybaven kulometem, sloužil tedy jako jakýsi prototyp tanku. Skutečné tanky se objevily teprve v roce 1916 během jedné z nejkrvavějších vojenských operaci první světové války bitvy na Sommě ve Francii. Během bojové přípravy auta usnadňovala spojení mezi jednotlivými skupinami vojsk a jejich řidiči byli posílání na různá místa s rozkazy, vzkazy či zprávami.

Prvního září arcivévoda Bedřich, poslední těšínský kníže, osobně vyzkoušel jeden z vozů a podařilo se mu zdolat vzdálenost z Horních Tošanovic do Jablunkova (asi 26 kilometrů) už za 25 minut. I z tohoto důvodu koně pod kapotou byly shledány přínosnými pro armádu.

POBYT CÍSAŘE DODNES PŘIPOMÍNÁ PAMÁTNÍK

Poslední den vojenského cvičení, 4. září 1906, se konal v okrajových částech Kojkovic. Císař vše pozoroval z vyvýšeniny zvané Hůrka. Zašel si také na oběd ke starostovi obce Pavlu Kajzarovi, kde ho uvítaly chlebem a solí starostovy dcery. O den později František Josef uspořádal rozlučkovou hostinu ve svém stanu na Zámeckém vrchu v Těšíně a již ve 13.30 hodin se vydal na nádraží, odkud pokračoval dvorním vlakem do Vídně. Za zmínku stojí, že uspořádání vojenského cvičení na Těšínsku si vyžádalo tehdy astronomickou sumu 40 milionů korun. Dne 8. září 1908 ve 14 hodin došlo z iniciativy vedení obce k odhalení památníku na Hůrce, který kromě pobytu mocnáře v Kojkovicích měl připomínat 60. výročí vlády panovníka, jenž usedl na trůn v roce 1848 ve věku pouhých osmnácti let. Slavnostního aktu se zúčastnilo na dva tisíce lidí. Večer se uskutečnil slavnostní ohňostroj a nakonec taneční zábava v obecní hospodě za účasti hutnické kapely z Třince.

Pomník ve tvaru pylonu byl zhotoven z tesaných kamenných kvádrů a jeho výška dosahovala tři metry. Vše doplňovala ještě pamětní deska. Obdobné pomníky nepatřily v té době k žádným výjimkám, vyrostly i v jiných obcích. Ostatně dobový tisk k tomu přímo vybízel, když navrhoval, aby lidé alespoň vysazovali stromové aleje, případně jeden nebo dva stromy, a umísťovali u nich nápisy typu Císařská alej, Jubilejní alej a podobně.

PŘEMÍSTĚNÍ LAVIC NEBYL DOBRÝ NÁPAD

Zmínka o výstavbě císařského památníku se kromě dobového tisku objevuje také v polsky psané kronice obce Lyžbice (nyní součást Třince). Zápis provedl tehdejší kronikář Matula.

Kromě probíhajících manévrů za účasti samotného Františka Josefa zaznamenal také, že večer po jejich skončení byli vojáci z bosenského pluku ubytováni v místní škole. V jedné třídě v prvním patře přemístili všechny lavice do jednoho rohu, následkem čehož se v další třídě v přízemí objevily na stropě nebezpečné trhliny. Proto místní pak podepřeli strop silnými kůly.

Po skončení první světové války se na památníku ocitla jiná pamětní deska, která připomínala čtyři padlé vojáky z Kojkovic. Jednalo se o Josefa Klimszu, Jiřího Stokłosu, Adama Trombika a Jana Cholewika. Později byla přemístěna do místní polské školy. Komunistický převrat v roce 1948 měl za následek, že pomník „ozdobila“ nová deska se zobrazenou letící holubicí a dvojjazyčným textem Za trvalý mír Za trwały pokój r. 1950. Mezitím památník zchátral natolik, že v roce 2010 musel být rekonstruován. K opravě přispěly snahy nejen kojkovických obyvatel. Na rekonstrukci se finančně podílel odbor školství a tělovýchovy na Městském úřadě v Třinci. Nápis na původní pamětní desce byl psán polsky a obdobně je tomu u té současné. Kojkovice jsou součástí Třince od roku 1960. S pouhými 250 obyvateli jsou nejmenší třineckou vesnicí.