Z písemných dochovaných vzpomínek,dnes již zesnulého kronikáře a písmáka Bašky Bedřicha Fišera, se dovídáme, že první ochotnické představení sehráli v Bašce 12. ledna 1908 nadšenci z Dobré.

Uvedli hru Augustina Opěly – Ondráš a Juráš. Úspěch hry vedl k tomu, že ještě v roce 1908 byla v Bašce založena česko-německá Čtenářská a ochotnická beseda. Její členové, první divadelní ochotníci z Bašky, sehráli 21. listopadu 1909 divadelní hru Křivopřísežník. Ve stejném roce vzniká v Bašce, tentokráte již ryze český divadelní spolek Čtenářská beseda, vedená tehdejším nadučitelem bašské školy Ludvíkem Popkem. V roce 1913 byla Čtenářská beseda převedena na Matici osvětovou s péčí o školu a divadelní činnost. Jednou z nejúspěšnějších her, kterou její členové sehráli, byla výpravná hra Aloise Jiráska Psohlavci.

Dochovaná fotografie z této hry s datem 23. března 1913 dokazuje, že rodové kořeny známého filmového, televizního a divadelního herce Marcela Vašinky jsou v Bašce. Jeho babička Marie Karasová-Vašinková si v této hře zahrála jednu z hlavních postav. Někteří další se v následujících letech stali významnými protagonisty ochotnického divadla v Bašce.

Patřil k nim Antonín Vašinka (21. srpna 1953) – děd Marcela Vašinky, vynikající představitel desítek divadelních rolí her, které místní ochotníci v letech 1913 až 1953 v Bašce sehráli.

Naposled na divadelních prknech bašské sokolovny vystoupil o Vánocích roku 1952 ve hře J. K. Tyla a Františka Škroupa Fidlovačka. Uvedení této zpěvohry dalo podnět k založení Lašského smíšeného pěveckého sboru.

Stejně tak jeho syn Miroslav byl uznávaný režisér mnoha ochotnických představení v Bašce. Profesionální divadelní dráze se věnoval Vlastimil, další ze synů Antonína Vašinky, který působil na divadelních scénách v Opavě, Uherském Hradišti a Pardubicích. Jeho syn Marcel Vašinka (1954) se rodové tradici svých prarodičů a rodičů neodcizil, právě naopak.

V době první republiky, ale také ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech minulého století se do divadelní historie Bašky výrazně vepsala bohatá činnost Divadelního spolku Josefa Kajetána Tyla. Jen zažloutlé fotografie, archivní plakáty a vzpomínky posledních žijících pamětníků zůstávají připomínkou a dokladem dnes již jen těžko pochopitelného nadšení a obětavosti, kterou tito nadšenci ochotnickému divadlu věnovali. Snad nejpřesvědčivější jsou slova dlouholetého režiséra tohoto souboru Evžena Kurky z Hodoňovic, který při převzetí plakety Josefa Kajetána Tyla, kterou obdržel jako ocenění za své dvacetileté působení v ochotnickém divadle, řekl: „Mým vzorem jsou slova vepsána na této plaketě: Všechny kroky naše musí vésti láska k národu a jeho štěstí.“

První divadelní představení, které v Bašce sehráli po skončení 2. světové války byla hra J. F. Karase Mučedník Brixenský. Tuto hru uvedli v Bašce 3. listopadu 1946 jako vzpomínku na 90. výročí úmrtí Karla Havlíčka Borovského.„Zkoušek bylo celkem devatenáct, nacvičovalo se při velmi stižených podmínkách. Jeviště, které bylo válkou poškozené, jsme museli svépomocí opravovat, avšak nadšení ochotníků pro sehrání této hry bylo tak veliké, že nelitovali nesmírné námahy, kterou museli postoupit. Nacvičovalo se někde při petrolejových nebo jiných lampách, bez vytopení jeviště, za jeho nedostatečného vybavení. Sehrání této hry bylo však korunováno úspěchem. Myslím si ,že všichni účinkující nikdy nezapomenou na nacvičování této hry, na které nám velmi záleželo,“ uvádí ve svých pamětech Štěpán Janík, jeden z tehdejších nesmírně obětavých protagonistů souboru.

Připomenout jména všech, kteří se zasloužili o rozmach ochotnického divadla v Bašce, Kunčičkách u Bašky a Hodoňovicích nelze. Mělo by se však tak stát na připravované výstavě, která bude věnována také historii 100. výročí ochotnického divadla. Uskuteční se ve dnech 19. až 29. června v sále Kulturního domu Baška společně s výstavou obrazů Bedřicha Šimoňáka a řezbářských prací a fotografií.

FRANTIŠEK VANÍČEK