První podnět ke změnám vzešel od obyvatel dnešních revírů Samčanka, Baraní, Bílá, Kavalčanky a Salajka, kteří žádali o rozdělení dosavadní obce Ostravice na dvě části.

Žádost byla pochopitelná, Ostravice byla tehdy největší obcí okresu, její délka se blížila 30 kilometrům. Sahala od Nové Dědiny až po slovenské hranice a skládala se ze dvou původně samostatných osad – Ostravice a Beskydu. Úřadování v tak rozlehlé obci bylo složité, všude bylo daleko. Církevní správa na to reagovala v roce 1911 zřízením samostatné farnosti na Bílé.

A stejného osamostatnění chtěli obyvatelé horní části obce dosáhnout i v úrovni politické. Obecní zastupitelstvo bylo ale při hlasování v roce 1923 proti a celá záležitost na dvě desetiletí usnula.

Problém byl znovu otevřen v prvních květnových dnech roku 1945, kdy se formovaly nové národní výbory. A tehdy padl návrh, aby se do rozdělování zapojila i sousední obec Staré Hamry, která na tom byla podobně jako Ostravice. Zatímco Ostravice ležela na levém břehu řeky, Staré Hamry se rozkládaly na jejím pravém břehu.

A tak padl návrh, aby byly vytvořeny dva národní výbory takto: jeden pro dolní část Ostravice a Starých Hamer a druhý pro horní část Ostravice a Starých Hamer. Návrh tehdy neprošel, ale zůstal viset ve vzduchu a nově utvořené reprezentace sousedních obcí se k němu brzy vrátily. Velká vůle k novému rozdělení obcí byla zejména na straně Ostravice, naopak Staré Hamry se k věci stavěly spíše odmítavě a v roce 1947 se dokonce místní obecní zastupitelstvo usneslo, že se o celé věci odmítá dále vůbec bavit.

Odhodlání Ostravických bylo ale silnější než odpor Starohamerských. Tak dlouho lobovali na ONV ve Frýdku-Místku a ZNV v Ostravě, až nakonec prosadili svou. Rozhodnutím ministerstva vnitra přestala být řeka Ostravice s platností od 1. července 1951 hranicí mezi Starými Hamry a Ostravicí. Území obou obcí bylo sloučeno a nově rozděleno na horní a dolní část. Dolní část dostala název Ostravice a horní Staré Hamry. Navíc byly od původní Ostravice odděleny revíry, které už před třiceti lety žádaly osamostatnění, a vznikla tak zcela nová obec Bílá.

O tom, že nová úprava nebyla ze strany Starých Hamer přijímána zcela bezbolestně, svědčí emotivní zápis v obecní kronice: „Úprava hranic stala se proti vůli starohamerských občanů a byla provedena po dlouhém několikaletém průtahu z moci úřední. Zdejší občanstvo po čtyři roky stavělo se proti návrhům MNV v Ostravici, z jehož iniciativy k rozdělení celé obce došlo.

Byly proti slučování i rozdělování důvody hospodářské, sociální a kulturní, ježto obě sousední obce se vyvíjely po plná tři staletí za odlišných podmínek, hlavně politických. Ostravice na Moravě, Staré Hamry ve Slezsku.“ V tom má sice kronikář pravdu, ale Ostravice není Amazonka, je tedy otázkou nakolik odlišné světy se mohly na jejích protilehlých několik metrů od sebe vzdálených březích vytvořit. Na straně druhé, byly to Staré Hamry, kdo byl změnou katastru nejvíce poškozen. Ukázalo se to o patnáct let později, kdy velkou část území nových Starých Hamer zalila voda přehrady.

TOMÁŠ ADAMEC

VÍCE SE O HISTORII FRÝDECKO-MÍSTECKÉHO A TŘINECKÉHO REGIONU DOČTETE V PRAVIDELNÝCH PŘÍLOHÁCH DENÍKU.