Na autech se hrdě tyčí klubové vlaječky, z oken vlají červenobílé šály, po ulicích se toulají fanoušci v dresech s drakem chrlícím oheň. Čtvrteční podvečer v Třinci patřil hokeji.

O souboji místních hrdinů s Litvínovem se celý den mluvilo všude. Ve školách, vlacích i ve fabrikách. Stejně jako finálová série vyřazovacích bojů totiž vrcholila v hutnickém městě i fanouškovská euforie. Zatímco ti šťastnější, kteří uspěli v boji o vstupenky, mířili do nového hokejového chrámu, stovky dalších musely vzít zavděk velkoplošnou obrazovkou na parkovišti u původní haly.

„Myslím si, že by se v pohodě vyprodala i hala pro deset tisíc lidí, ta naše má polovinu. Já jsem ani nezkoušel vstupenky sehnat, nemělo to cenu. Užiju si to i tady," řekl před úvodním hvizdem jeden z diváků Petr Sikora, který dorazil k obří obrazovce.

O lístky na „superfinále", které se začaly prodávat na pokladně Werk Areny ve středu v 15 hodin, byl obrovský zájem. Takový, že i fanoušci, kteří si do početné fronty stoupli už dopoledne, většinou odcházeli s prázdnýma rukama. A několik desítek lístků určených k prodeji přes internet zmizelo za pár sekund.

I proto zamířilo ke staré hokejové hale, uvnitř které se před čtyřmi lety slavil historický třinecký titul, mnoho stovek lidí. Někteří z nich s pomalovanými obličeji v červenobílých barvách hokejisty Ocelářů mohutně povzbuzovali, nechyběl ani tradiční buben. A zatímco na ledě se sváděla urputná bitva, u staré Werk Areny o pár set metrů dál lidé dychtivě vyhlíželi každou šanci Ocelářů.

Na gólovou radost si počkali dlouho – až do třetí třetiny. Jenže rozhodčí třineckou branku neuznali a fanoušci u velkoplošné obrazovky jen zklamaně vydechli. Když pak litvínovský útočník František Lukeš dostal hosty do vedení, stovky příznivců na parkovišti začaly fandit ještě hlasitěji. Nepomohlo to. Na oslavy titulu si Třinečtí musejí nejméně rok počkat. Mistrovská hokejová party začíná na druhém konci republiky.