České družstvo tvořili: Tomáš Bláha (metoda 311 – svařování plamenem, Střední odborné učiliště Kyjov), Stanislav Chlaň (metoda 135 – svařování v aktivní atmosféře CO2), Jaromír Hanžl (metoda 111 – svařování obalenou elektrodou, oba Střední odborná škola veterinární, mechanizační a zahradnická a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky v Českých Budějovicích) a Vítězslav Fojtík (metoda 141 – svařování wolframovou elektrodou, Střední škola strojírenská a dopravní, Frýdek-Místek). Naši reprezentanti získali stříbrné medaile. Vítězslav Fojtík následně poskytl následující rozhovor.

Jak jste se nominoval do českého týmů?
Dá se říci, že nominací byla účast na domácí soutěži Zlatý pohár Linde (mezinárodní soutěž žáků středních škol ve svařování), kde jsem byl nejlepší z českých soutěžících. Určitě mi pomohla i účast v loňské soutěži Mladý svářeč v Meeranu v Německu.

Můžete nám přiblížit, jak probíhá příprava na takovou soutěž? Každý si asi dovede představit, jak se připravují fotbalisté nebo atleti, ale co takoví svářeči.
Na takovou soutěž jsou nejdůležitější zkušenosti a těch je vždycky málo, proto jsem od začátku školního roku trénoval na školním svářečském pracovišti. O prázdninách jsem si sehnal brigádu, kde jsem také svařoval, což mi také pomohlo k získání sebedůvěry.

Jak byli vybráni další členové českého týmu?
Celý český tým se vybíral podle nejlepšího umístění na naší svářečské soutěži Zlatý pohár Linde. Pro metodu MAG 135 se na prvním místě umístil Stanislav Chlaň. Pro laika asi nejznámější metodu 111obalenou elektrodou vyhrál Jaromír Hanžl oba z Českých Budějovic. Za metodu 311svařování autogenem byl nominován Tomáš Bláha z Kyjova.

Co byste nám řekl k průběhu samostatné soutěže?
Soutěž se uskutečnila v areálu essenských výstavišť, kde probíhal veletrh svařovací techniky. Tudíž prostory pro svařování musely být upravené tomuto prostředí. Při samotné soutěži provádím tzv. obloukové svařování, při kterém dochází k nahřátí svařovacích částí elektrickým obloukem a na tento roztavený kov přidávám spojovací drát. Tímto postupem se dnes nejčastěji svařuje nerez. Technologický postup znám dopředu z propozic soutěže. Věděl jsem i na jaké svářečce budu pracovat, takže jsem na podobné trénoval. V Německu jsem zhotovil tři soutěžní sváry jeden rohový a dva ploché, ve vodorovné a svislé poloze. Hlavní soutěž byla do 19 let. Té se účastnila Česká republika, ale měli ještě zorganizovanou soutěž od 19 do 26 let, kde spolu soutěžili čínští a němečtí svářeči.

Dají se porovnat německé soutěže v Meeranu a Essenu s domácím Zlatým pohárem Linde?
Já to vezmu z druhé strany. Už jsem jednou v Německu na mezinárodní soutěži svařoval. A každá soutěž byla jiná, velice dobře si to pamatuji v Meeranu jsem byl hodně nervozní, soutěžil jsem proti Švýcarům a Němcům. Němci byli velice kvalitní svářeči a určitě jim pomohl fakt, že byli na domácí půdě. Na téhle soutěži jsem skončil třetí. Myslím, že nás bylo 6 svářečů (na metodu TIG 141). Obě soutěže se od sebe velice lišily, hlavně doprovodným programem a hodnocením. Na soutěži v Essenu byl doprovodný program přímo veletrh Svařovací techniky a bylo tam toho hodně. Hodnocení probíhalo taky úplně jinak. V Essenu se soutěžilo za jednotlivé státy, takže ne za jednotlivce, jak tomu bylo v Meeranu. Prostě týmová spolupráce. Náš Zlatý pohár Linde je také jiný je zde velký počet soutěžících z celé České republiky, Slovenska, Německa, Polska, takže velká konkurence a soutěžíme každý sám za sebe.

Co jste si tedy z Essenu kromě zkušeností a medaile dovezl?
Nejvíce se mi na téhle soutěži líbilo, že každý svářeč si mohl udělat státní svářečskou zkoušku a v tom se poznalo, jak byl daný svar kvalitní. To beru jako nejlepší výhru. Já jsem tenhle certifikát získal. Tahle „vychytávka“ se organizátorům akce velice povedla.

Vím o vás, že jste studentem nástavbového studia. Jaké bude vaše další svářečské či odborné směřování?
Ano jsem student nástavbového studia, ale díky Soutěži v Essenu jsem od začátku školního roku chyběl. Čeká mě teď hodně dohánění. Když udělám maturitu, chtěl bych zkusit další studium na některé vysoké škole. Svařování mě hodně baví, ale vím, že se s tímhle řemeslem nedá živit celý život. Ale určitě se tomuhle „koníčku“ chci věnovat i nadále.

Určitě máte i jiné zájmy než svařování.
Ano mám. Zajímám se o horolezectví a sportovní lezení. Hory jsou pro mě životním stylem a pravidelně trénuji. Mám už za sebou několik výstupů v Tatrách a Alpách. A nejenom ve skalních stěnách. Mým snem je vylézt nějakou horu prvovýstupem. Nejlépe v Tibetu nebo Pákistánu.

Minulý rok byl pro vás určitě úspěšný, dodělal jste si svářečský kurz a hned po něm jste jel na svářečské soutěže. Také jste s vyznamenáním ukončil studium oboru autoklempíř, dostal jste nějaké ocenění?
Ano. Moravskoslezský kraj vyhlašoval soutěž pro žáky středních škol za vynikající studijní výsledky a úspěchy v domácích i zahraničních soutěžích a já se dostal mezi nejlepších třicet. Všichni jsme byli slavnostně oceněni na Krajském úřadu v Ostravě a převzali certifikát od hejtmana kraje Jaroslava Palase. (red)