„Firma poskytovala leasing i na zařízení, která používala lyžařská střediska,“ vzpomínal Trochta. Práce, ve které šlo hlavně o peníze, ho však neuspokojovala, a tak se rozhodl pro radikální změnu svého životního stylu. „Protože jsem měl pocit, že vztahy mezi lidmi až tak úplně nefungují, byl jsem se v roce 1999 podívat na vysoké hory v Jižní Americe. A zjistil jsem, že o co jsou ti lidé na horách chudší vůči nám Čechům, o to jsou bohatší ve smyslu radosti a schopnosti žít pěkný život,“ poznamenal Trochta.

Netrvalo dlouho a učaroval mu ski areál nedaleko Frýdku-Místku. „Titul inženýra mi už stejně nikdo nevezme. A protože mám rád hory dotěďka, tak se živím jako profesionální vlekař-zasněžovač v Palkovicích,“ ře­kl.

„On si to skoro nikdo neuvědomuje, ale ideální vlekař musí rozumět elektřině, měl by umět svařovat, měl by rozumět strojům, měl by umět jednat s lidmi a měl by umět se samostatně rozhodovat. Z toho vyplývá, že se to nedá dělat pro peníze, ale z lásky k horám a lidem,“ shrnul Kamil Trochta. „Já sám se elektřiny bojím, ale ty ostatní věci se učím za pochodu,“ usmíval se. Myslí si přitom, že i v nejmodernějších areálech mohou nastat velké potíže, pokud do nich přijedou lidé, kteří se neumějí chovat, případně hazardéři, kteří neznají své možnosti.

Ubývá zdatných lyžařů, přibývá šílenců

„V technice je samozřejmě pokrok znatelný, ale co se změnilo obrovským způsobem a z čeho máme my vlekaři trošku strach, že ubývá fyzicky zdatných lyžařů a snowboardistů, a přibývá těch, kteří zdatnost nahrazují odvahou, která hraničí až z šílenstvím. Jinými slovy: lidé nezískávají návyky, jak by se měli na sjezdovkách a na horách obecně chovat,“ prohlásil Kamil Trochta. Podle něj si řada lidí na hory přenáší městské zvyky. „Stále častěji se dožadují něčeho, na co nemají nárok a o co by dřív přišli slušně požádat,“ naznačil.

Trochtu na druhou stranu vždy potěší spokojený a usměvavý návštěvník areálu. „A je jedno, jestli má tři nebo 99 let,“ pravil. Příjemné pocity ho ovšem přepadnou i jindy. „Když po noci, kdy zasněžujeme sjezdovku, ráno vyleze sluníčko nad Lysou horu, tak se objeví taková těžko sdělitelná chvilka pohody, klidu a štěstí. Člověk je unavený, zničený, ale to sluníčko udělá ten svět kolem hezčí,“ všiml si palkovický vlekař.

Zprávám o globálním oteplování nevěří

Jak říká, v areálu zažil tři po sobě jdoucí „nezimy“, tvrzením o globálním oteplování prý ale vůbec nevěří. „Je to strašení obyčejných lidí. Žijeme v uspěchané době a každá informace je dobrá. Když naši předkové pojmenovali zimu, dobře věděli, co dělají. Myslím si, že zprávy o globálním oteplování nemají reálný základ, jsem navíc celoživotní optimista. Předpokládám, že mám do důchodu ještě nějakých dvacet let – a rád bych to ještě dosloužil na sněhu,“ plánuje 42letý Kamil Trochta. Převážnou část života prožil ve Frýdlantu nad Ostravicí, teď už ale říká, že je z něj Palkovjan.

A jak se podle něj pozná ideální vlekař? „S trochou nadsázky se dá říci, že podle toho, že sedí a kouká, protože mu všechno funguje a všichni návštěvníci jsou spokojení,“ vtipkoval. „Pokud naopak spatříte vlekaře, který zmateně pobíhá s nářadím v ruce, pravděpodobně něco odbyl. Ten příliš důvěry nevzbuzuje.“

Přečtěte si také: Lyžaři vyrazili do palkovického areálu