Pracuje se na základě individuálního pachu člověka, který je stejně jedinečný jako třeba otisk prstu nebo analýza DNA. Výcvik nevyžaduje nic zvláštního, stačí stopovací postroj, stopovačka a pamlsky jako odměna. Spíše než na plemeni závisí úspěch na pozitivní motivaci psa k práci. Většinu psů tak výcvik baví. „Aktivně pracuje malý pudl, raritou je barzoj, který běžně nestopuje. Výhodou je i fakt, že pes je schopen sledovat i starší stopy, než bývá běžné," říká Lubomír Satora, který výcvik mantrainingu v tuzemsku vede.

Takto vycvičený čtyřnohý pomocník nesleduje skutečnou trasu, kudy se hledaná osoba pohybovala, ale identifikuje místa, kde se zachytila pachová stopa. Rozdíl oproti ostatním metodám je i ve způsobu výcviku. Klade se důraz na přirozené instinkty psa, který má jediný úkol najít pohřešovaného člověka. Při hledání stop se mu nechává volnost. „Pes si sám vybere nejoptimálnější variantu, jak osobu co nejrychleji najít," tvrdí Lubomír Satora.

Pes si na začátku stopy musí přičichnout k předmětu, na kterém je pach hledané osoby. Může to být tričko, mikina či šátek, dobře vycvičený pes dokáže načichat pach člověka i z malých předmětů, jako je třeba prstýnek či sponka do vlasů. Jen na Frýdecko-Místecku se mantrailingu věnují v organizované skupině více než čtyři desítky týmů psů a psovodů. Mnozí lidé tuto metodu berou jako zábavu pro sebe i pro svého psa. Zvířecí pomocníci však můžou zachraňovat lidské životy. Třeba Petra Čaganová z Frýdku-Místku cvičí svého téměř dvouletého labradora od jeho čtyř měsíců. „Celkem mu to jde, plánujeme složení zkoušek. Po nich bychom se mohli zúčastňovat ostrých akcí. Snažíme se trénovat každý týden," popisuje jednadvacetiletá dívka. Ačkoli takto vycvičení psi už pomohli v řadě případů, nová metoda stopařské práce služebních psů je zatím ve fázi testování. „Cílem je zařadit mantrailing jako oficiální součást integrovaného záchranného systému," líčí Lubomír Satora.