Nechyběli ani nastupující mladí odborníci ze zahraničí. Do zákulisí soutěže nám v následujícím rozhovoru dal nahlédnout Jan Jakeš, ředitel soutěže, autor projektu a zástupce ředitele Střední odborné školy Třineckých železáren.

O co vlastně tento týden v Třinci šlo?

V Třinci se jednalo o druhý ročník řemeslných her. Jedná se vlastně o akci, která má propagovat řemesla v Moravskoslezském kraji. Tato propagace řemesel je zaměřena na základní školy, ale pro větší vtáhnutí veřejnosti se soutěže účastní také střední školy. Letos k nám přijely střední školy i ze zahraničí, konkrétně z Rakouska, Německa a Maďarska. Hosté ze zahraničí pobývají u nás celý týden, dorazili již v pondělí.

Mohl byste tuhle soutěž přiblížit?

Samotné hry probíhaly ve dvou dnech ve středu a ve čtvrtek. Ve středu soutěžily základní školy. Dorazily k nám z celého regionu. Přes sto dětí přímo soutěžilo a asi dvě stovky školáků se zhostily role diváků, kteří své spolužáky povzbuzovali. Cílem bylo přitáhnout co největší počet dětí, ale všechny soutěžit nemohou, to by organizačně nešlo. Každá škola vyslala čtyřčlenné družstvo, zbytek byli fanoušci.

Je mezi školami o tuto soutěž větší zájem, než tomu bylo v loňském roce?

Určitě je větší zájem. U základních škol je to zhruba stejné, protože jsme oslovili totožný počet škol jako při loňském premiérovém ročníku. Co se týká středních škol, tak v minulém roce zde dorazilo devět, ale letos už osmnáct škol. To je dvojnásobný počet, který ještě podtrhla účast zahraničních škol.

Jak se vám podařilo zlákat zahraniční školy, aby do Třince přijely?

Naše škola je v projektu Leonardo, který sdružuje zahraniční školy mezi sebou. Díky tomu se s těmito školami známe a spolupracujeme formou výměny studentů se školami technického zaměření. Proto jsme naše kontakty na tyto školy využili a pozvali jsme je k nám. Pozvání rádi přijali a dorazili i se zvědavostí, protože tady u nás ještě nikdy nebyli.

Mají tito zahraniční studenti i doprovodné programy?

Samozřejmě mají doprovodné programy. Jednalo se například o sportovní vyžití, nechyběla ani návštěva Dolní oblasti Vítkovic. Je to i z toho důvodu, že tímto se mažou nějaké bariéry, kdy se hovoří, že my jsme Třinec a oni Vítkovice. Problém s tím, že nejsou lidé z těchto oborů, se tímto úplně maže. Zahraniční studenti zavítali rovněž do Třineckých železáren.

Jak náročné je takovou mezinárodní soutěž zorganizovat?

Když to porovnám s loňským rokem, kdy jsme na organizaci potřebovali zhruba dva měsíce, tak letos to bylo mnohem náročnější, protože k nám dorazily i zmíněné zahraniční školy. Na zdárném průběhu se začalo pracovat už v prosinci. Složitější to bylo také v tom, že se soutěžilo ve čtyřech disciplínách. V každé z těchto disciplín byl nejen písemný vědomostní test, ale i praktická dovednost. Tím, že zde jsou i zahraniční soutěžící, tak se musely testy přeložit a celkově přizpůsobit tomu i soutěž, protože školské postupy jsou v každé zemi jiné. Například v Maďarsku mají třeťáci jiné množství vědomostí, než tomu je u nás. Jinak organizační tým čítal asi třicet lidí. Každý má svůj úkol od samého začátku a potom i během soutěže. Hlavně při samotném klání je těchto úkolů více.

Dá se říct, že v Třinci díky této soutěži vzniká nová tradice?

Já doufám, že nějaká tradice začala. Vidět to je i na počtu sponzorů, kterých vloni bylo kolem dvanácti, letos to je už třiadvacet sponzorů. To znamená, že nějaká tradice vzniká, a věřím, že příští rok to bude probíhat minimálně stejně dobře, jako tomu bylo letos. Každou tradici je důležité odstartovat.

Co řeknete závěrem?

Myslím, že také díky této akci se podařilo zabrzdit dlouholetý úbytek nových studentů. Řemeslné hry by měly žákům nabídnout možnost rozšířit své teoretické i praktické dovednosti, porovnat své stávající schopnosti s konkurencí, pobavit se, získat vztah k řemeslům.