Vše podle Vitáska souvisí s tím, že obec Bystřice nad Olší udržuje partnerství s polským městem Pińczów, maďarskou Tatou a slovenským Svodínem. „Je to vlastně pod patronací města Pińczów. Vymyslel to člověk, který se jmenuje Adam Ochwanowski a jemuž říkají pan baron. V tom zámeckém parku vznikne alej pod širým nebem a mají tam být zastoupeny dřevořezby ze všech států Evropy,“ uvedl Jan Vitásek.

Jeho Švejk byl ve zmíněné aleji nainstalován jako vůbec první dílo. Už v příštím roce by zde měli odhalit dřevořezby slovenských a maďarských autorů, a to ze zmíněných partnerských oblastí. „Pak budou osloveni další a další umělci z Evropy,“ naznačil nýdecký umělec.

Vitáska před časem oslovil bystřický místostarosta. „Společně jsme hledali motiv, aby byl co nejvíce reprezentativní pro Českou republiku. Tím pádem jsme jednoznačně usoudili, že by to měla být nějaká karikatura Švejka. Je mi známo, že spisovatel Jaroslav Hašek je v Polsku velmi populární,“ vysvětlil. „Problémů ale bylo několik. Problém číslo jedna byl termín, který byl doslova šibeniční. Další trable nastaly, když jsem vybral mohutný kmen pro sochu v nadživotní velikosti. Začal jsem ho opracovávat, ale s hrůzou jsem zjistil, že uvnitř je obrovský kaz dřeva, který mi nedovolil sochu dokončit,“ popisuje Jan Vitásek.

Dodal, že naštěstí měl jiný mohutný kus dřeva, který mohl použít. „Ale napadlo mě jiné zpracování. Z toho kmene jsem udělal jakoby obří obelisk, z něhož ten Švejk vlastně vystupoval. Jakoby z něj vycházel,“ konstatoval Vitásek. Přišel však další problém.

„Během prací jsem si přesílil levou ruku a dostal jsem do ní zánět. Ta ruka bolela tak, že jsem musel vyhledat lékařskou pomoc, musel jsem do nemocnice na různé injekce a kapačky,“ uvedl Vitásek s tím, že se nicméně snažil jednou ruku dílo dodělávat. U nejtěžších prací mu částečně pomáhal jeho syn Ladislav. „Všechno to ale bylo těmi komplikacemi tak šíleně napjaté, že jsem vlastně dílo dokončil v noci na pátek 1. října ve dvě hodiny ráno. No a ráno ve čtvrt na osm se už socha nakládala do dodávky a odvážela do Polska,“ líčil nýdecký umělec.

„Další krásnou perličkou bylo, že za volant dodávky usedla půvabná mladá žena, paní Světlana Gadlínová, která naprosto špičkovou a bravurní jízdou sochu na místo dopravila. Vzdálenost byla asi 280 kilometrů,“ poznamenal.

Slavnost ve vesničce Chroberz byla podle Vitáska fantastická. „Organizace byla naprosto pompézní, a to i z pohledu účasti různých delegací a představitelů. Natáčela to celoplošná polská televize i rozhlas,“ pravil Vitásek s tím, že Švejk byl symbolicky zahalen do české vlajky.

„Po odhalení pan baron vlajku složil a políbil ji. Vzal do ruky láhev piva a řekl, že on bude první, kdo si se Švejkem pivo vypije.“ Řezbář říká, že reakce na sochu byly příznivé, což jen dokládá, že knižní postava je v zemi našich sousedů populární. „Socha je z lípy, tedy z našeho národního stromu. Dílo je asi tři metry vysoké,“ doplnil nýdecký řezbář, jenž prý z žádné předlohy nečerpal.

„Nečerpal jsem absolutně z ničeho, pokusil jsem se znázornit dobrosrdečného chlapíka, který všechno řeší tím svým úžasným „to chce klid!“. Tento nápis je samozřejmě do monolitu také vytesán,“ zdůraznil Nýdečan Jan Vitásek.