Historie Janovic zřejmě sahá až do 13. století

Na základě historie okolních obcí předpokládame, že Janovice vznikly již v 13. - 14. století. Přesnější údaje se však z této doby nedochovaly, ale dlouhou dobu bylo uváděno, že v roce 1447 se v zápise farního úřadu Dobrozemnice, dnešní obec Dobrá, objevila první písemná zmínka o Janovicích.

Dle novodobých zjištění však první písemná zmínka o obci pochází až z roku 1450, kdy se Janovice objevily v latinsky psané listině těšínského knížete Boleslava II. Janovice byly součástí frýdeckého panství spravovaného v rámci těšínského knížectví. Přelomovým datem se stal 14. únor 1573, kdy bylo panství odštěpeno a koupeno Matoušem z Lohova. Dle tehdejších předpisů musel k tomuto prodeji dát souhlas český král, což se tak stalo i přes protest slezských stavů. Součástí panství bylo cca. patnáct obcí, včetně Janovic - v dochované listině jsou uváděny jako dědina.

O názvu obce existuje několik verzí. Uvádí se, že místo bylo původně osídleno jistým Janem a jeho družinou. Nabízí se proto spojitost s osobou moravského velmože Jana z Perštejna, který je občas v literatuře uváděn, ale neodpovídá tomu časová posloupnost. Byl sice poručníkem těšínského knížete Václava, ale v době, kdy držel Frýdecko v zástavě, již Janovice existovaly. Za úvahu stojí i verze, že zde byl častý výskyt jména Jan.

Starosta Janovic Svatopluk Běrský v rozhovoru mluví o tom, že se obec v posledních letech dynamicky rozrůstá a rozvíjí, přesto si chce zachovat vesnický ráz. Upozorňuje také na to, že jako jedna z mála má vlastní kinosál nebo že v návaznosti na cyklostezku bude stavět pumptrackovou dráhu. Čtěte ZDE.

Starosta Janovic Svatopluk Běrský.Starosta Janovic Svatopluk Běrský.Zdroj: Deník/Jan Smekal

Samostatná obec opět po Sametové revoluci 

Významným mezníkem obce byla v roce 1844 stavba první školy. Původní jednotřídka byla později rozšířená na dvou a šestitřídní. Stavba současné budovy byla zahájená v roce 1955.

Roku 1848 po zrušení nevolnictví začíná v Janovicích "nová etapa" svobodného vývoje území. Přicházejí noví osadníci, na přelomu 19. a 20 století má obec rozlohu kolem 1315 hektarů a počet obyvatel kolísá v intervalu 1600-1900 osob.

Přelomem v historii nejen naší obce byla I. světová válka a následné zrození samostatného československého státu. Janovičané se v rámci oslavného průvodu okolních obcí vydali na frýdecké náměstí a účastnili se snímání rakousko-uherských znaků z veřejných budov.

Druhá světová válka také nepřinesla obci nic dobrého. Německé vojsko vstoupilo do Janovic 15. 3. 1939. V následně vyhlášeném Protektorátu Čechy a Morava byl zaveden potravinový přídělový systém, Gestapo sledovalo protistátní činnost. Několik místních občanů zahynulo v koncentračních táborech. Po válce byl na počest padlým 1. a 2. světové války odhalen památník na Bystrém u základní školy.

K dalším přelomům v historii Janovic i celého našeho státu lze přiřadit roky 1948, 1968, 1989. Od války až po Sametovou revoluci život na vesnici probíhal běžným tempem. Lidé pracovali v zemědělství a okolních průmyslových podnicích, pořádali společensko-kulturní akce, v obci byly postaveny nové budovy a podobně.

V 80. letech byly Janovice součástí Frýdlantu nad Ostravicí. Ve svobodných volbách roku 1990 bylo zvoleno obecní zastupitelstvo, a Janovice se stavají opět samostatnou obcí.

Jan Adamus je vystudovaný architekt. Studoval na brněnské VUT a následně na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Už za dob studií tvořil animace, prezentační videa a zjistil, že se tyto obory s architekturou vzájemně dobře doplňují. Dneska tak nabízí poměrně široké portfolio služeb. Soustředí se zejména na virtuální realitu. Nápady vznikají právě v Janovicích, kde s rodinou žije. Čtěte ZDE.

Legendární rodák z Janovic,
beskydský zbojník Ondráš a jeho historie

Socha zbojníka Ondráše.Socha zbojníka Ondráše.Zdroj: Deník/Jan SmekalZbojník Ondráš (Ondra Fuciman, 13. 11. 1680 - 1. 4. 1715), jedna z největších osobností obce i celých Moravskoslezských Beskyd, se narodil jako syn fojta Fucimana z Janovic (někdy nesprávně uváděné jméno Šebesta).

Ondráš prožíval své mládí v době, kdy byl majitelem frýdeckého panství František Vilém Pražma, za kterého byl lid velice utlačován. Byly předepisovány velké dávky a pracovní povinnosti. Z tohoto důvodu mnozí majitelé usedlostí ze svých majetků utíkali, nechávali pole neobdělané a dávali se na zboj. I když Ondra na zboj nemusel, pocházel ze zámožné rodiny, dal se na zbojnictví snad právě proto, že viděl utrpení poddaného lidu. Posbíral nespokojené sedláky, stal se jejich vůdcem a spolu pak přepadávali panské statky, bohaté kupce a podnikali zbojnické výpady proti pánům ve Frýdku a na Hukvaldech. Zdržoval se v beskydských lesích a horách, často bývá nazýván Pánem Lysé hory.

Jako chlapec pásával ovce, navštěvoval prý ale také školu ve Skalici, Těšíně nebo v Příboře. Nejsou sice o tom žádné doklady, ale dá se předpokládat, že se mu jako prvorozenému dostalo určitého vzdělání, aby mohl jednou vést zděděné fojtství (o to se po odchodu Ondry nakonec staral jeho mladší bratr Jan).

Ondrášův pohár života se naplnil po okraj 1. dubna 1715 ve sviadnovské Horákově krčmě, kde zbojníci tancovali a společně se veselili nad kartami a džbánky s pivem. A tu Jura, jeden z jeho zbojnických druhů, snad pod vidinou odměny 100 zlatých za hlavu Ondráše nebo pro jeho úspěch u šenkýřovy dcery, vyskočil a jednou ranou valaškou ho skolil k zemi. Ondrovo tělo pak bylo rozčtvrceno a části rozvěšeny po stromech na pospas havranům. Juráš dostal odměnu, ostatní zbojníci byli pochytán a souzeni v Těšíně. Protože však Jurášovi nedalo svědomí pokoj, dal se opět na zboj. Byl však chycen a zemřel ve vězení v Těšíně dva roky po smrti Ondráše. Tak bylo alespoň částečně spravedlnosti učiněno zadost.

Dnes je již obtížné říci, které skutečnosti se opravdu staly nebo co je jen pověst vyprávěná z generace na generaci. Někde se vyskytuje názor, že odešel na zboj za křivdu spáchanou na svém otci, podle jiných se porval s jedním vojákem, myslel si, že ho zabil, a tak utekl a skrýval se v horách. K perličce patří i historka, že pošpinil čest hraběte Pražmy, ten ho nechal odvléci do lesů, přivázat ke stromu. Ondráše údajně vysvobodila čarodějnice, která jej obdarovala kouzelnou valaškou, která jej činila nesmrtelným. Kolují i zvěsti, že Ondráš byl pouhý zloděj a lupič, který myslel jen na své blaho, když se svými druhy okrádal každého, na koho narazil.

Faktem zůstává, že zbojník Ondráš se do historie regionu velice pevně zapsal a je považován za osobnost v boji proti utlačování poddaných.Zbojníkovo jméno nese celá řada existujících i dnes již nefungujících organizací nebo objektů. Je to zejména pohostinství Ondráš v Janovicích (na stěně je umístěna i pamětní deska věnována jeho osobě), dále pak restaurace Ondráš v Raškovicích nebo Sviadnově. Janovičtí hasiči pořádají každoročně soutěž o putovní Ondrášův pohár. Janovice byly také proslulé svými folklórními Ondrášovskými slavnostmi. Byla vytvořena i celá řada literárních i malířských děl s ondrášovskou tématikou (Petr Bezruč, Jan Knebl, místní folklórní osobnosti). 

Tip na výlet

K dominantě celého pobeskydí

Dominantou Janovic, ale i celého podbeskydí, je pseudogotický kostel svatého Josefa. V letech 1887 až 1891 byl v obci postaven zásluhou velebného pána patera Josefa Loriše a přispívajících dárců. Chrám je obdivovaný místními i turisty. Autorem projektu z roku 1883 je stavitel Ferdinand Henrich z Frýdku. Kostel byl v roce 2001 zapsán do seznamu památek České republiky. Letos si obec Janovice připomíná 130 let od jeho vzniku.