Jiří Cieslar začal s tímto druhem umění někdy v roce 1985, a to na popud kamaráda, který s ním pracoval v lese. To ještě netušil, co vše je možné ze dřeva vytvořit. Po bezmála třiceti letech má bohaté zkušenosti, které může zájemcům o lidové řemeslo předávat

„Člověk se ze začátku bojí. Je to takové kostrbaté, plytké. Ale pak začne pronikat do hloubky. Důležité je se toho nebát," vyprávěl třiapadesátiletý Jiří Cieslar v Košařiskách. Podle něj je těžké říci, za jak dlouho se dá toto řemeslo naučit je to individuální. Jiří Cieslar používá lipové, topolové i dubové dřevo, ze kterého vyřezává pomocí řezbářských dlát, nožů a dalších nástrojů, přičemž zdůrazňuje: „Nepohrdnu žádným pěkným dřevem. Nedá se říct, že lípa je lepší než ořech. Každé dřevo má své kouzlo. A každé skýtá jiné možnosti. Třeba když se něco dělá z ořechu, tak to má charakteristickou kresbu."

Objevuje se i v různých brožurách, které uvádějí, že jeho rukama vznikají nádherná díla, která odrážejí duši řezbáře. „Snažím se, aby to vyzařovalo pohodu a klid. Když něco dělám, musí tam být dobrá nálada. Udělat nějaké krásné dílo, když jsem naštvaný třeba na politiky, to nejde," smál se Jiří Cieslar. „A když se to lidem líbí, to je ten motor," konstatoval umělec z Návsí. Podle svých slov se necítí být „profi" řezbářem. Může se ale pochlubit pěknou řádkou děl jsou třeba v polském městě Ustroń, na Slovensku, ale i ve frýdecko-místeckém muzeu či v Mostech u Jablunkova. „Hodně věcí je po lidech a po různých sympoziích. Pokud si někdo něco objedná, jsou to většinou fajnšmekři, kteří si to vybírají na zahradu, do bytu. Toho člověka ale musím trochu poznat, musím vědět jeho představu. Dáme si kávu a vždy si trošku povykládáme," naznačil Jiří Cieslar, jenž pracuje jako opravář modelů v třinecké slévárně. Svá díla po rodině jako dárky nerozdává. „To by mohl být danajský dar třeba by to někde jen tak leželo a prášilo se na to," míní lidový řezbář z Návsí.