Jiřího Svobodu přitahovala literatura, proto po maturitě pokoušel své štěstí v Praze a studoval knihovnictví. Ale zjišťuje, že to není ono a zapisuje se na studia na Univerzitu v Olomouci. Silně jej tam ovlivnili profesoři O. Králík a J. L. Fischer. Cenil si jich nejen pro hloubku vědomostí, ale také pro styl vědecké práce. Důležité jsou pro něj prameny a jejich správná interpretace.

Studia končí v roce 1955 a začíná učit na základní škole ve Frýdku a po pár měsících je přeřazen na Jedenáctiletou školu ve Frýdlantu nad Ostravicí. Zapojuje se do kulturního života školy i města. Sám přednáší pro studenty i veřejnost, pořádá besedy se spisovateli. Svá studia zakončil prací o satirikovi Jiřím Haausmannovi, pak pokračuje dál ve studiu básníků Devětsilu a píše články o Vojtěchu Martínkovi. Z nich pak vychází kniha zachycující život a dílo tohoto ostravského spisovatele. Škola ve Frýdlantu byla ráda, že má takového vzdělaného učitele, ale byla si vědoma toho, že jej neudrží. V roce 1960 se stává Jiří Svoboda odborným asistentem na pedagogickém institutu, později na pedagogické fakultě, postupuje na filozofickou fakultu, stává se kandidátem věd, doktorem, posléze doktorem věd, vedoucím katedry české literatury, vedoucím Ústavu pro regionální studia.

Své studie o literatuře z Ostravska uveřejňuje v knihách: Tvorba z regionu, Sedm kapitol o literatuře z Ostravska, Ve stopách tvorby. Širší studie o celé české literatuře jsou shrnuty v pracích: Z obzoru tvorby, Kapitoly z české literatury, dále pak Cesty a zastavení a Kapitoly z české literatury 20. století. Velmi rozsáhlá bádání věnoval v knize Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a Severovýchodní Moravy. Tam zpracoval texty, které se týkají literatury a kulturní činnosti.

Spolupracoval s různými časopisy, s rozhlasem a televizí, vykonal mnoho přednášek.

„Jiří Svoboda přednesl velice fundovaný příspěvek Regionalizmus a literatura včera i dnes na konferenci „Literatura bez hranic“, kterou uspořádal Literární klub Petra Bezruče v roce 2009,“ dodává člen klubu Jiří Figura. Zabýval se vydáváním díla K. Dvořáčka, B. Četyny, V. Martínka a dalších. Svými knihami přispěl k tomu, že regionální literatura už není chápána jako jakýsi vedlejší a někdy méněhodnotný produkt, ale že patří do literatury celonárodní.