Tak začínala informace městské rady z prosince 1927 podepsaná starostou města Vincencem Procházkou. Vyplývá z ní, že nové kino nebylo pro místecké obyvatelstvo úplnou novinkou. Až dosud se ale kinematografická představení konala v Německém domě, což bylo jednak provizorium, jednak to vzbuzovalo určité vášně ve městě, kde národnostní zápas mezi českou většinou a německou menšinou, která však měla ve správě i hospodářství města hlavní slovo, byl ještě v příliš čerstvé paměti.

NE nájmu německému živlu

Obyvatelstvu vadila skutečnost, že město tím, že platilo nájem, vlastně podporovalo německý živel, navíc úroveň představení prý byla nevalná. To vše se nyní mělo změnit. České kino už se nemělo tísnit v centru místního němectví. Propagační leták sliboval nejen moderní zázemí, nejmodernější přístroje, ale i výběr jen těch nejkvalitnějších fil­mů.

Musíme uznat, že Místečané byli muži činu. Od rozhodnutí města postavit vlastní novou budovu pro kino uplynuly tři čtvrtiny roku, od počátku stavby v srpnu jen několik měsíců, když byla stavba hotova a začalo se promítat. Jelikož se dochoval popis budovy kinematografického divadla, jak se tehdy roztomile říkalo, mohou ti, kdo znají dnešní podobu kina, posoudit, nakolik se změnilo.

Multifunkční budova kina

Vcházelo se z Wilsonovy třídy. Po obou stranách byly pokladny, za nimi prostorná čekárna s bufetem a šatnami. Napravo a nalevo byly záchody. Pak už se mírně stoupalo dvěma chodbami k vlastnímu sálu. Byl 21, 5 m dlouhý a 15, 4 m široký, podlaha šikmá, vzadu sedm lóží, sál pojal celých šest stovek diváků. Vepředu bylo malé jeviště a prohloubenina pro hudebníky, film byl dosud němý. V nové budově ale nebylo jen kino. V patře se nacházela veřejná čítárna s knihovnou a v přízemí tři obchody projektované do ulice.

Vyvýšením podlahy sálu byly také získány místnosti pro domovníka – kuchyň a 1 pokoj s příslušenstvím. Dále pak skladiště pro obchod a místnost pro ústřední topení, neboť i tuto vymoženost nové kino mělo. Vraťme se ale ještě na závěr do těch prvních dnů kina.

Z nabídky programu

Podívejme se, co se tehdy hrálo a nechme na sebe prostřednictvím tisku dýchnout trochu tehdejší atmosféry z mětského kina v Místku:

V neděli 25. prosince 1927 o půl čtvrté, v šest a o čtvrt na devět večer Velký zahajovací program

- za příčinou otevření novostavby městského kina a předání této svému blahodárnému účelu.

„Husarská láska“, rozkošná velká veselohra podle známého románu Za hlaholu polnic o šesti dějstvích.

-v hlavní úloze velmi oblíbení umělci Anita Dorrisová a Bruno Kastner. U všech představení koncertuje a film doprovází vojenská hudba pěšího pluku číslo 8 Slezského.

V pondělí „Chlouba kumpanie aneb trnitá cesta rekrutova“, vojenská nekrvavá humoreska à la Švejk o šesti dějstvích.

- vhlavní úloze velmi oblíbený slavný komik Reinhold Schünzel. Velká legrace, každý se musí smáti.

Dnes už je velmi obtížné něco o těchto filmech zjistit. Nevím tedy nakolik splňovaly proklamovaná přísná měřítka co se týče kvality. Pokud ale jedním z motivů stavby nové kinobudoyy bylo to, že se omezí německý vliv, začátek se moc nepovedl, ty filmy byly totiž německé.