Kamínky pak nechávají položené viditelně na nejrůznějších místech, aby je mohl kdokoliv najít a udělat mu radost. Nálezce si kamínek buď ponechá, nebo pošle dál na jiné místo. Kamínky tak můžou cestovat i stovky kilometrů.
O oblibě této aktivity i mezi Třinečáky svědčí i Třinecký kamínkovník, který se v polovině července objevil v lesoparku. Jeho autorkou a iniciátorkou kamínkování v Třinci je Lenka Laššáková.
close
info
Zdroj: Deník / VLP Externista
zoom_in
„Že existují malované kamínky, a jaký mají význam, jsem zjistila na začátku tohoto roku. Myšlenka, že si lidé navzájem umí udělat radost ručně vyrobenou maličkostí, se mi zdála skvělá. Začala jsem kamínky malovat taky a ze začátku jsem je nechávala na různých veřejných místech, hlavně v lesoparku,“ popsala začátky kamínkování v Třinci Lenka Laššáková, která zároveň na facebooku založila skupinu Třinecký kamínkovník, kam se postupně přidávají další nadšenci a příznivci této zábavy.
Zájem o malování a hledání kamínků vyústil v založení Třineckého kamínkovníku, většího „vysmátého“ kamene, ke kterému mohou děti i dospělí nosit svá dílka, mohou si je vyměnit a vybrat si jiná, nebo se jen tak potěšit pohledem na malované kamínky.
„Snad nám na druhý pokus kamínkovník v lesoparku vydrží. První podobný kámen byl totiž vandaly rozebrán a zničen krátce po jeho umístění. Děti z toho byly opravdu moc smutné, ale nevzdali jsme se a vytvořili kamínkovník číslo dva,“ dodala další z příznivců kamínkování Nikola Ciencialová, která se malování na kamínky věnuje se svou pětiletou dcerkou.
Jeden z kamínků má pro štěstí i primátorka Třince Věra Palkovská. „Moc se mi ta aktivita líbí, proto mám taky jeden kamínek v kanceláři. Vzhledem k počtu příznivců kamínkování v Třinci uvažujeme společně se zakladatelkami Kamínkovníku i o vyhlášení soutěže pro děti o nejhezčí kamínek,“ dodala primátorka.
Malování, umístění i nacházení kamínků přináší radost především dětem, ale i dospělí si při mohou příjemně odpočinout a strávit společné chvíle s rodinou. „Nejdřív jsem se tomu smála, proč bych měla malovat na nějaké kamínky, ale jednou jsem při venčení pejska našla svůj první kamínek a měla jsem z něj takovou radost, že jsem si řekla, proč ji taky neudělat radost někomu dalšímu. Chytlo mě to natolik, že jsem malovala a tahala kameny s sebou dovolenou, abych je zanechala v jiném kraji. Dělá mi radost, když vidím hlavně děti, jak nacházejí kamínky a jakou z nich mají obrovskou radost,“ další z třineckých příznivců kamínkování Mirka.
„Pokud se Vám tato aktivita líbí, budeme moc rádi, když se k nám připojíte. Nikdy totiž není pozdě začít se radovat z maličkostí,“ dodala Lenka Laššáková.
