Kdy jste se poprvé setkala s cizím jazykem?

Bylo to ještě na základní škole a jednalo se o anglický jazyk. Tehdy jsme postupně přecházeli z ruského jazyka na angličtinu a byli jsme pilotním ročníkem, který s angličtinou začínal. To mi bylo osm devět let.

Jak vám šlo naučit se cizí jazyky?

Na to si moc nevzpomínám. Spíše se mi vrylo do paměti studium na gymnáziu, kdy už mi angličtina byla nějakým přínosem, protože jsme mívali studijní pobyty v zahraničí. Osobně jsem využila několik těchto pobytů a vyzkoušela si cizí jazyk v praxi. Tam jsem pocítila přímou užitečnost cizího jazyka. Co se týče vzdělávání v angličtině, tak jsem navštívila například Anglii. Tento jazyk vlastně využijete po celé Evropě, protože v rámci své práce jezdívám tlumočit.

Znáte i jiné jazyky než angličtinu?

Německy jsem se učila na gymnáziu a francouzsky na vysoké škole. Líbí se mi francouzština, ale tu jsem se začala učit po nějakých deseti letech, kdy jsem dělala angličtinu, tak mi to do hlavy až tak moc nešlo. První, co mi vyskočilo na jazyk, tak byla angličtina. Musím přiznat, že jsem byla trošku lenivá, tak jsem zvládla jen zápočet a zkoušku a tím to skončilo.

Máte nějaký vysněný jazyk, který byste se chtěla naučit?

Myslím si, že na jazyky mám určitý talent. Němčina mi nedělala problém, zkoušela jsem i španělštinu, italštinu v základních frázích. Asi by to byly jazyky, které moc neumím. Když bude čas, tak bych se pořádně pustila do španělštiny, nebo opráším francouzštinu. Ty jazyky jsou si blízké. Vysněný jazyk nemám, spíše mám obdiv k těm, kteří se učí čínsky a japonsky.

Kdy vás napadlo předávat vaše jazykové znalosti dalším?

To nenapadlo mě. Začalo to při pražském studiu na vysoké škole, kdy jsem sháněla brigádu. Na nástěnce jsem viděla, že shánějí studenty na výuku angličtiny na mateřské a základní škole. Tím jsem postupně začala pracovat na metodice, učila se, jak vyučovat. Začala jsem učit i dospělé, čímž nabídek přibývalo a postupně jsem se od dětí přesunula na výuku dospělých, učila jsem i na gymnáziu. Mělo to pozvolný a neplánovaný průběh.

Je rozdíl při vyučování dětí a dospělých?

Momentálně už děti neučím, protože při povinnostech nemám dostatek času a věnuji se jen individuálnímu vyučování několika klientů. Ale když jsem děti učívala, tak jsem je měla ráda v tom, že výuka byla o něčem jiném. S dětmi si hrajete, zpíváte písničky, sedíte na koberci. Bylo to takové přepnutí na jinou úroveň.

Jak jste se dostala na nynější školu ve Frýdku?

Učila jsem na jazykovce v Ostravě děti, spolupracovala jsem s mezinárodním centrem ve Frýdku-Místku. Postupně mi vzrůstala soukromá klientela, tak jsem se rozhodla podnikat a učit sama na sebe. Je to asi osm let nazpátek, kdy se škola otevírala a bylo zde více učitelů, nevyučovala jsem pouze já.

Co se zde za tu dobu změnilo?

Hrozně moc věcí. Když se nebudu bavit o nárostu klientely a lektorů, tak jsem absolvovala nesčetné množství seminářů, metodických kurzů. Začala jsem se sama vzdělávat a vedla k tomu i lektory. S rodilým mluvčím jsme se snažili výuku směřovat přímo ke klientům, namotivovat je ještě více, učit je mluvit. V hodině tak je devadesát procent věnováno komunikaci.

Ve třídách je omezený počet žáků?

Dopracovali jsme se k tomu, abychom docílili toho, ať studenti mluví. Proto je důležitý individuální přístup k nim a ten je daný omezeným počtem studentů. Proto nabízíme kurzy pro skupinky maximálně pěti až osmi studentů. Studenti musí mít prostor, aby mluvili.

Učí zde i zahraniční lektoři?

Máme zde tři rodilé mluvčí na anglický jazyk, mámě dvě španělštinářky, dále ruštinářky. Brzy má dorazit rodilý mluvčí z Venezuely, který muže vyučovat angličtinu i španělštinu. U nás se učí hlavně angličtina, která je nejžádanější. Dále nabízíme kurzy němčiny, španělštiny, ruštiny, italštiny. Ale učíme i češtinu pro cizince, protože je zde hodně lidí nejen z Koreje, ale i z jiných zemí.

Je čeština pro cizince těžkým jazykem?

Je to pro ně hrozně těžký jazyk. Před pěti lety jsem češtinu začala vyučovat, protože jsem to viděla jako velkou výzvu. Pak jsem litovala, protože zvládnout českou gramatiku vysvětlit anglicky je velký problém. Obdivuji lidi, kteří se češtinu dokážou naučit.

Vaše škola nyní nabízí Cambridgeské zkoušky, kdy jste o tom začala uvažovat?

Získat licenci na pořádání těchto zkoušek bylo mým největším cílem. Myslím si, že to je nejvyšší stupeň, který jazyková škola může získat. Je to velice prestižní záležitost, nedostává to každý. Školy v rámci schvalovacího řízení podléhají striktním kritériím. S touto myšlenkou jsem přišla před třemi lety, kdy jsme o tuto licenci zažádali. Zprvu to bylo neúspěšné, až minulý rok se změnila strategie na tamní univerzitě, kdy se rozhodli otevřít ještě další centra po celém světě včetně České republiky. Tak jsme se dostali do užšího výběru posuzování a nakonec byli úspěšní.

Vnímáte to jako veliký úspěch?

Určitě, protože jsem nad tím strávila mnoho času, včetně mých kolegů. Museli jsme zpracovat podnikatelský záměr na nějakých padesát stran. Dávali jsme tak dohromady naše myšlenky a plány. Bylo důležité přesvědčit univerzitu, že jsme tím vhodným kandidátem.