Někdejší vysvětlení, že název obce je odvozen od jména Stařek (nebo Stařík), je zřejmě nesprávné, historikové se přiklánějí k verzi pojmenování podle kolonizátora. Původně zde byly dvě vsi, a to Stará a Nová Staříč.

K jejich sloučení došlo v letech 1953 až 1954, společný název Staříč se užívá od roku 1965. Původní název obce Stariz se po staletí různě měnil, existuje víc než deset variant. Zajímavosti je, že v místním nářečí je dodnes zachován název ten Staříč – tedy rodu mužského.

Svědectví Štandlu

Skutečnost, že místo bylo osídleno již mnohém dřív, dokazují nálezy na blízkém kopci Štandl. Jmenovitě zlomky keramiky halštatského typu. Zakladatel biskup Bruno byl nejen církevní hodnostář, ale také obratný diplomat, který uměl i ekonomicky kalkulovat. Jeho zisky z kultivace původního lesa přinášely značný efekt, ale byly investovány především do vybavení kostelů v Kroměříží. Na konci 14. století byl statek olomouckých biskupů začleněn do hukvaldského panství a byl v držení Harasovců z Harasova. Po nich je také název zdejšího lesa Harasák.

Pro obchodování platila již tenkrát přísná pravidla, například pivo se mohlo odebírat výhradně z pivovaru v Brušperku, a to pod trestem vězení. Staříč ležela na důležité cestě spojující jih a sever Moravy až do Polska. Původní trasa totiž vedla z Příbora přes Sklenov, Fryčovice, Staříč do Místku a dále do Těšína. Bezpečnost projíždějících zajišťovaly strážní stanoviště, od toho také název místního kopce Strážnice. Silnice přes Chlebovice a Lysůvky byla postavena až v 18. století za Josefa II. Předtím zde byla jen cesta připomínající průsek v lese.

Rebélie a Švédi

Historii obce poznamenaly četné rebelie poddaných. Vzpoury proti Jiřímu Harasovskému v letech 1634 a 1637 měly za následek vyplenění jeho gruntů. Známá je také selská rebelie na Hukvaldech v roce 1695. Osudný byl pro Staříč rok 1643, kdy obec vyplenili Švédové.

Významnou a cennou památkou obce je kostel Nalezení svatého kříže z 16.století. Jeho patrocinium (neboli zasvěcení) je původní a je odkazem na nalezení sv. kříže v Jeruzalémě roku 320 sv. Helenou, matkou císaře Konstantina. Roku 1757 byla ke kostelu přistavěna věž a o necelých 100 let také kaple. Barokní podobu má z roku 1656 stejně jako převážná část zařízení. Dnešní svatostánek se pyšní novou úpravou fasády a především vkusně upraveným okolním hřbitovem s elektrickým osvětlením jednotlivých hrobů.

V obci je také několik zachovalých kamenných křížů a pomníků.

Černý poklad

Obec je nerozlučně spjata s těžbou uhlí. Již v roce 1820 požádal o povolení těžby paskovský purkrabí J. Viktorín a začal bez povolení kopat na pozemcích Karla Pokludy a Josefa Zlého. Realizovat těžbu se mu však nepodařilo stejně jako hukvaldskému hejtmanovi Weisnerovi. Začátkem 20.století neuspěl ani uhlobaron Jindřich Larish-Mönnich. Důvod byl prostý, uložení horniny bylo nad tehdejší technické možnosti.

S novodobou realizaci průzkumu se začalo prvním vrtem v roce 1950 a se samotnou výstavbou v roce 1962 na závodě Staříč a vzdušné jámy v závodě v Chlebovicích. Samotná těžba byla zahájená v roce 1971. Současný výhled těžby je zpracován pro důl Paskov – závod Staříč do roku 2017.

Současnost

Současná obec zažívá od roku 1991, kdy se po deseti letech osamostatnila od Frýdku-Místku nebývalý rozvoj. Výstavba obce a její celková úprava je příkladná. Stačí jen připomenout moderní přestavbu školy, kulturního domu, hasičské zbrojnice, stavbu areálu pošty, již zmíněnou opravu kostela a jeho okolí včetně fary.

Poslední chloubou obce je pak nová budova obecního úřadu a knihovny na místě někdejší samoobsluhy. Lákadlem pro turisty je nová rozhledna na Okrouhlé. Z její 30 metrů vysoké plošiny lze za jasného počasí přehlédnout krajinu od Beskyd po Jeseníky. Obec má dlouhou tradici kulturního a společenského života.

Spolky a rodáci

Již koncem 19. století zde vznikl ochotnický divadelní spolek. Hasiči oslaví za rok 120 let od svého založení. O něco mladší spolek Sokola (založen v roce 1911) patří se svými deseti oddíly k nejčinnějším složkám obce. Nelze zapomenout na zahrádkáře, klub důchodců, omlazený spolek myslivců a obětavé skauty.

Mezi významné rodáky patří hudební skladatel a pedagog Milan Báchorek, elitní válečný pilot Vilém Murcek, malíř Miroslav Pokluda, pedagog, skladatel a folklorista Josef Černík, stejně jako oblíbený lidový léčitel a výborný chiropraktik Emil Míček. Mezi významné postavy se nesmazatelně zapsal bývalý starosta Günther Zajitz. Kronika je vedena od roku 1928 (nejdéle Jaroslavem Klečkou), současnou kronikářkou je Renáta Heryánová.

JAROMÍR KAHÁNEK