Od roku 1969 ji však po pár kilometrech zklidnila přehrada Šance.

Původně neosídlené území porostlé pralesem připadlo v roce 1256 olomouckému biskupovi Brunovi ze Schauenburgu. Stalo se tak na základě dělení rozsáhlého majetku po zakladateli hukvaldského hradu Arnoldu z Hückenwagenu. Pozvolný rozvoj území však začíná až po založení obce Ostravice, někdy po roce 1581.

Dnešní Bílá byla po staletí pouze jednou z osad na horním toku Ostravice. Tři z nejjižněji položených osad Baraní, Bílá a Mezivodí se staly v roce 1951 základem nové samosprávné obce. Před tím byly součástí Velké Ostravice, jejíž území sahalo od Nové Vsi po Bumbálku. Když území mezi Bílou a Černou Ostravici jako léno českých králů převzali Habsburkové, nazvali je Těšínskou Komorou.

Zalesněné území ještě nepřinášelo valný užitek, neboť půda získána odlesňováním byla chudá, a tak největší užitek dával lesní med. To se však změnilo po nástupu 6. olomouckého arcibiskupa Bedřicha Egona Fürstenberga. Ten pocházel z významného šlechtického rodu původem ze Švábska, kterému patřilo několik paláců na Malé straně v Praze, stejně jako železárny u Rakovníku a známý hrad Křivoklát. Jeho potomci dodnes vlastní zámek Weitra poblíž rakouského Gmündu.

Arcibiskupská lesní dráha

Arcibiskup si zamiloval právě tuto část Beskyd, kterou nazval Zadní hory. Osadu Bílá zvolil jako základnu pro využívání lesního bohatství. V okolních osadách nechal vystavět hájovny. Začaly se stavět dělnické domky jejichž obyvatelé pracovali pro arcibiskupa. Vytěžené dřevo bylo třeba zpracovat co nejblíže od zdroje těžby, proto vznikla v Bílé parní pila. Ještě větší rozvoj těžby nastal po zprovoznění železnice z Frýdlantu do Bílé v roce 1908, která byla o pár let prodloužená o lesní úsek na Mezivodí a k Bedřichově klauzu. Pod názvem Arcibiskupská lesní dráha fungovala až do roku 1948. Úsek trati z Bílé na Ostravici zanikl stavbou přehrady v roce 1965.

Bylo však nutno myslet i na duševní stránku. Aby lidé nezapomínali na Boha, nechal arcibiskup v každém revíru postavit kříž, u kterého museli všichni (včetně nadlesního) absolvovat ranní modlitbu. Oblíbené byly i četné lovy, na kterých se mohl podílet i lesní personál, lov na tetřevy však byl vyhrazen jen pro vyvolené.

Dřevěný lovecký zámeček

Zdejší lesy oplývaly množstvím zvěře, což lákalo také četné pytláky. Na jejich řádění doplatil nejeden lesník, nebo četník. Na lesním hřbitově v Bílé je pod číslem 400 náhrobek s tímto textem: „Zde odpočívá četnický strážmistr František Herman, narozen 5. 3. 1879 ve Znojmě. Padnul při věrném vykonávání služby rukou zločinnou.“

Z doby vlády olomouckých arcibiskupů má Bílá dvě nádherné architektonické památky. Tou první je dřevěný kostelík v norském severském slohu z roku 1875, který nechal Bedřich Fürstenberg postavit stavitelem Antonínem Kybastou. Je zasvěcen sv. Bedřichovi a tak trochu skrytě, ale i záměrně, v jeho názvu kardinál prezentoval i své jméno. Dřevěný lovecký zámeček z roku 1906 byl postaven za 8. olomouckého kardinála Františka Saleského Bauera. Svou historickou hodnotu má také hotel Pokrok, který byl jedním z prvních horských zařízení tohoto typu v našem kraji.

Bílá dnes

Dnešní Bílá se skládá z osmi částí, kterými jsou ještě Baraní, Mezivodí, Konečná, Vjadačka, Bumbálka a Třeštík. V meziválečném období zde došlo k velkému rozmachu turistiky a stavbě turistických chat na horských hřebenech, neboť trasy Bumbálka – Konečná a Třeštík – Soláň patří k nejkrásnějším v Beskydech. V současné době se obec stává mekou lyžařů zásluhou dobře vybaveného areálu pod Zbojnickou. Lyžařské sjezdovky s vleky jsou i na Mezivodí, Třeštíku a u Masarykovy chaty. V letním období je velmi oblíbená cyklostezka číslo 7 s názvem Nejkrásnějšími údolími Beskyd – na trase Čeladná – Podolánky – Bílá – Staré Hamry – Ostravice.

Prales Salajka byl jako jedno z nejstarších chráněných území založen již v roce 1937. Sympatickým počinem je obnovení technických památek jakými jsou Maxův klauz, Čurábka a Kocián – zařízení z dob, kdy se po horských potocích plavilo dřevo. Současný obecní znak schválený v roce 2001 znázorňuje tři kopce s jehličnatými stromy, což symbolizuje horskou polohu obce a tři historické osady. Tři hroty znamenají někdejší příslušnost k Hukvaldskému panství. Vlnité dělení štítu je symbol řeky Ostravice. Obecní kroniku vede Jana Zátopková.

JAROMÍR KAHÁNEK